Karel Poláček

OKRESNÍ MĚSTO
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

35

Přišel podzim, stříbrný, naříkavý podzim, listí se proměnilo v bronz, stromy zrezivěly jako staré obruče a tloukly holými větvemi. Vítr šelestil v křoví a honil po náměstí suché listí. Často se zatmělo nad zasilatelstvím Julia Wachtla a posupný mrak cedil sychravý déšť na ožebračenou zemi.

Do okresního města se přihrkaly žebřiňáky a v nich seděli studentíci, vykrmení buchtami. Kolem vozů se nahrnuly ženy a ujímaly se chlapců a jejich kufříků. Venkované se loučili se svými dětmi, někteří hlučeli hartusivým hlasem, aby zastřeli pohnutí, jiní slzeli do svislých knírů a znamenali budoucí studenty křížkem. Paní bytné podávaly otcům ruce a slibovaly jim, že se budou o jejich děti starat jako o vlastní, že je budou držet v čistotě a pořádku a nebudou šetřit na jídle.

Potom se konal před knihkupectvím pana Oktávce trh na knihy. Studenti nabízeli svým mladším kolegům Herodota, Ovidia, Ilias, zašpiněné a pomalované dějiny, algebru i zakázané překlady s vytrhanými listy.

Prodavači i kupující rozkládali rukama, smlouvali a hlučeli. Potom se v gymnazijní kapli sloužilo Veni sancte^[34] a profesorský sbor, mezi ním i profesor Pošusta, se oděl v černý šosatý kabát.

Domácnost obchodníka Štědrého zachvátil nepokoj. Již předešlého dne pobíhala paní Štědrá kolem plotny a nahlížela do trouby. Pekla bábovku, zázvorové a mandlové rohlíčky. Obchodník povadl, kýval hlavou a vzdychal. Poskakoval neobratně kolem syna Jaroslava a bez příčiny, se starostlivým výrazem, mu oprašoval záda a uhlazoval šosy. Bylo na něm vidět, že by rád navázal rozmluvu, ale nevěděl, jak do toho. Matka z kuchyně vysílala k studentovi nabádavé pohledy: – Promluv s tatínkem… – Studentovi je líto otce, trápí ho pohled na žlutý knír a mušku pod dolním rtem a buclaté, vodnatelné ruce. Vidí, že otec chátrá a že bude mu brzy zemříti; on však asi o tom nic neví a zaměstnává se malichernými starostmi. Nemyslí na smrt, ale s rozkoší srká polévku a ocucává kostičky. Pronásleduje plácačkou mouchy a tváří se při tom lstivě, chytrácky. V krámě obsluhuje zákazníky a posmívá se vesničanům.

Student promluvil s hrdlem sevřeným: „Počasí se nám horší,“ a otec vděčně opáčil: „Copak je to platné, vždyť máme podzim.“ Zvenčí přiběhla kočka se zablácenými tlapkami. Obchodník se na ni osopil: „Šic, potvoro! Nebudeš-li chytat myši, musíš mi z domu!“ Kočka se polekala a shrbila hřbet. Obchodník si jí však nevšímal, a kočka vyhledala výklenek pod kamny a spokojeně ulehla na Kassemovy opánky.

Studentovi je teskno při pomyšlení, že opouští starý dům, klenutý jako pivovar a chladný jako bazilika. Dům se zasklenou pavlačí, kde se pne psí víno, pokoje, kde vládne ustavičné šero, sešlou, vykotlanou jívu nad páchnoucí žumpou; svoji světnici, kde na stropě je vymalován modrý vodopád a myslivec, jenž míří na jelena; gobelínové obrazy, které vyšívala nebožka matka. Má lítost, že odchází z okresního města, kde zanechává bachraté, pokojné domy, rozšafnou radnici s městským znakem, gymnázium a kostel, (...)

(......)