Karel Poláček

OKRESNÍ MĚSTO
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

41

Nad zasilatelstvím Julia Wachtla se roztrhla mračna a ukázal se kus modrého nebe. Slunce shlíželo se v loužích, z okapů crčela voda, vrabci se oddávali nakvašeným rozmluvám a často se rvali za pačesy. Sníh potemněl a zvetšel jako stará tvář; a pod tuhou kůrou sněhovou zurčely praménky. Na dvoře zápolil zasilatel s automobilem značky Daimler. Byl to rozložitý vůz, podobný kočáru. Wachtl, zrudlý v tváři, točil klikou; zástup lidí stál kolem a nešetřil uštěpačnými poznámkami. Tu v hloučku nastalo vlnění a Viktor, syn obchodníka Štědrého, klestil si lokty cestu, volaje: „Pusťte mne, ať se na to podívám!“

Viktor vlezl pod vůz, zase vylezl, nadzvedl kryt motoru, dotýkal se hbitýma rukama stroje a náhle v stroji něco zavrčelo jako ve vnitřnostech zlobivého psa, vůz se roztřásl jako v zimnici a Viktor sedl k volantu a za jásotu diváků vyjel ze vrat.

A ostrov, jejž vytvořila líná, lhostejná řeka, oživl; hemžili se tam zedníci; stavěli lešení, mísili vápno a kladli cihlu na cihlu; ozýval se tam bodrý a obhroublý pokřik. Kolem staveniště pobíhal pan Facalít a pištěl tenounkým hláskem. Na hlavě měl naraženu kudrnatou čepici, kolem krku šátek, vatičku v uších, na rukou nátepníčky a nohy vězely v galoších. Mužík stavěl na místě neštěstí nový hostinec. Bude tak útulný jako žluté stavení, zničené požárem? Bude nové doupě hříchu uctivé k měšťanům, kteří sem putovali po dřevěné lávce, zahaleni v pláštěnky?

Někdy se stává, že večery jsou vlahé, neboť surový mráz vyčerpal svou zběsilost a oslábl. Tehdy se na náměstí zavlní promenády. Na severní straně se procházejí úředníci, soudci i obvodní lékař; naproti povykují řemeslníci a piští slečny. A uprostřed po dlážděné úhlopříčně pohybují se spoluobčané izraelského vyznání. Nic neporuší toto rozdělení, nikdo neodstraní starobylé obyčeje.

Obchodník Štědrý stále zápolí s kupcem Zoufalým, jenž vyzdobil svou výkladní skříň pohyblivou figurkou a vymýšlel si nová, sladká slova, aby přilákal zákazníky. Avšak obchodník Štědrý pořád se vysmívá neohrabaným vesničanům, kteří znenáhla přecházejí k nepříteli, aby se nalokali sladkých zdvořilostí. Krám obchodníka Štědrého pustne; avšak je stále odhodlán nezavřít dříve, dokud tak neučiní jeho konkurent.

V lékárně U milosrdného bratra sešla se známá společnost. Seděli kolem pultu, zahaleni v pláštěnky, a srkali rosolku, kterou jim naléval zarudlý, přívětivý lékárník. Agent Raboch přinesl zvěst, že Zdeňka, dcera kastelánova, žije v Praze s jedním malířem. Jeden jeho známý ji potkal a oslovil ji, chtěje vědět, co a jak. Ona však se k němu nehlásila.

Penzionovaný poštmistr ponuře mlčel, ale bledý kastelán zakvílel: „Málo jsem ji trestal. Měl jsem ji bít vším, co by mně přišlo pod ruku, až by se mi pod nohama válela.“

„To se dějí věci!“ prohodil agent s uspokojením. Pociťoval sladké mrazení, kdykoli uslyšel o nehodě bližního. Potom začal vypravovat, že dávno věděl o všem, zejména o tom, že se Zdeňka schází se studentem Štědrým a že dělají spolu nedovolené (...)

(......)