Karel Poláček

OKRESNÍ MĚSTO
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

43

Před obědem nastalo dlouhé vyjednávání, nemohli se všichni usadit u společné tabule. Rozhodli, že Viktor si sedne u psacího stolu. Kamil si oddychl. Styděl se za bratra, který čpěl olejem a potem a který při jídle neomaleně mlaskal. Správce elektrárny byl spokojen; rád se oddával požitku jídla beze svědků; může si nadrobit do polévky a vytírat omáčku střídkou chleba; nemusí dbát na dobré způsoby. Přesto však se nedostávalo místa. Kamil se mrzel.

„Nemohli jste pořídit větší stůl?“ vyčítal a připojil v duchu:

– Tady opravdu není žádná kultura. Člověk se musí absolutně stydět. –

Obchodník byl v rozpacích.

„Já už koupím větší stůl…,“ omlouval se, „právě včera jsem na to myslil… jenom co… tento… Musí jít jedno po druhém…“

„Já si sednu k Viktorovi,“ nabídl se Jaroslav.

Matka se pobouřila. Proč by měl Jaroušek obědvat u psacího stolu? Což se něčím provinil? Nedovolí, aby studujícího tak pokořovali. Jeho místo je u společné tabule. Sama si sedne třeba na práh, ale nedopustí, aby Jarouška odstrčili…

Student přesvědčoval matku, že nevidí v tom žádné pohanění. Paní Štědrá konečně ustoupila. Na jejím obličeji bylo však viděti, že trpí pohanou za svého syna. Odešla do kuchyně a tam lomozila rendlíky. Zanevřela na snachu a na Kamila; nikdy jim toho nezapomene.

– Přivede si do stavení cizí ženskou, – vrčela, – a Jaroušek aby se před nimi krčil… –

Nalila manželovi polévku do talíře a zastavila se vyčkávavě. Obchodník nachmuřil brvy a usrkl se lžíce. Vyjasnil líc a vážně pokynul hlavou. Aniž se podíval na paní Štědrou, luskl prsty na znamení, že polévka jej uspokojila. Paní Štědrá si oddychla.

Nastalo ticho a srkáním se vzdávala počest polévce. Kamil seděl vztyčen jako klokan, nedotýkaje se lokty stolu. Lžíci třímal ve třech prstech a elegantně odtahoval malíček pravé ruky. Na zápěstí se mu leskl zlatý řetízek; neodložil manžety a kravatu měňavých barev přikryl ubrouskem.

Dojedli polévku a matka přinesla pečeni. Obchodník naložil mladé paní na talíř. Nevěsta spráskla koketně ručky a zvolala: „Pro páníčka! Tolik já nesním!“

„Jenom jedla, Klárinko,“ pobídl ji obchodník, „musí se nám spravit.“

K tomu dodala paní Štědrá, že mladá paní musí přibrat, chce-li, aby si jí okresní město vážilo.

„Počítám tak osm, deset kilo. Přinejmenším. Aby nám nedělala hanbu.“

Nevěsta se pustila do jídla uznávajíc, že dívka z lepší rodiny nesmí být hubená.

Bratři u psacího stolu se osvěžili jako děti, kterým se podařilo uniknout dozoru rodičů. Bylo jim veselo; šťuchali se a Viktor se pitvořil, napodobuje Kamilovy uhlazené způsoby. Příručí z rozmazlenosti mečel a huhňal. Rýpal se v jídle a naznačoval, že jemný žaludek světákův odmítá přijímat hrubou domácí stravu.

„Jez, Kamile!“ napomenul jej otec.

„Nemohu,“ zasténal příručí, „jsem absolutně najedený.“

„Absolutně…,“ ušklíbl se obchodník, „doma se musí jíst a žádné absolutně. Až budeš v cizině, pak si dělej absolutně nebo neabsolutně…“

Viktor se hlučně zasmál. Obchodník se přísně (...)

(......)