Karel Poláček

OKRESNÍ MĚSTO
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

46

Nádraží se naplnilo šustícím hedvábím, načechranými družičkami, vzpřímenými, starostlivými šosáky, úzkostlivými pentlemi, tuhými klobouky i škrobenými límci; napjaté a pozorné obličeje; i železniční zřízenci tváří se jaksi významně a štítky jejich čapek se lesknou obzvlášť slavnostně. Starosta města, knihkupec Oktávec, ztuhl; jeho obličej zkameněl; oči zíraly nepřítomně; chvílemi hleděl do klobouku, který ukrýval popsaný papír, a ševelil bledými rty. Poněkud stranou stojí skupina zpěváků; svítí tuhými náprsenkami a ustavičně zastrkují manžety, které se snaží vyklouznout z rukávů.

Žebrák Chleboun vnesl do nádraží nakyslý zápach svých hadrů. Neodolatelně jej lákají místa, kde se scházejí páni; šmejdil jako slepice okolo stolu v zahradní restauraci. Krhavýma očima hleděl rovně před sebe; zapadlé tváře se nadýmaly a splaskovaly jako bubliny. Slavnostní skupina se obrátila a zraky měří žebráka překvapeně a rozhořčeně. Ze zástupu se nenadále vyvinul správce Wagenknecht; zesinalý zlostí se vrhá na vetřelce. Žebrák zneklidněl; i šedozelený knír se přestal pohybovat. Správce počal jím cloumati a vykopal jej z nádraží. Žebrák se pohnul a zvolna odcházel, poněkud kulhaje.

Bylo slyšeti, jak správce za ním křičí: „Počkej, ty otrapo, já si to s tebou srovnám! Holoto, holoto… já vám dám obejdovat, já… já vás… já učiním opatření…“

Na nádraží se ozval signál. Slavnostní dav zašuměl; dámy si rovnaly pentle a hladily záhyby šatů; páni jezdili prstem za tuhým límcem; zpěváci zabzučeli; zkoušeli hlasy. Starosta vytřeštil oči; tuhá náprsenka se zdvihla a opět klesla.

V dálce zazněla píšťala vlaku. Stráně, zarostlé ořeším a akátovými keři, znepokojeně vracejí zvuk. Je viděti parostroj, který se vynořuje a opět ztrácí mezi návršími, zasypává mourem domky dělnické kolonie a rozčepýřené střechy křivých chalup; s rachotem přejel železniční most, jenž se klene nad mělkou říčkou, a vtrhl do nádraží. Vtom dal sbormistr znamení, zpěváci se napřímili a spustili. Zaburácel zasilatel Wachtl a zaklokotal holič Sedmidubský. Ústa basů se roztáhla do elipsy a ústa tenorů vzala na sebe podobu osmičky. Zasilatelův bas duní a kutálí se po kamenné dlažbě; avšak tenor holičův šplhá se po úponcích psího vína, jež objímá sloupy, podpírajíc střechu nádraží; skáče stále výše a výše, křepčí po střeše a ztrácí se s modrým dýmem v éteru. Ustavičně se honí slova vlast, věnec, budiž dán, budiž dán; napřed utíkají vysoké hlasy, za nimi pospíchá bručlavý sekund; laškují a potýkají se jako hravá štěňata; někdy vyskočí bas, jindy tenor.

Sbor umlkl. Starosta si odkašlal. Ze železničního vozu vystoupil poslanec Národní strany svobodomyslné dr. Alois Fábera. Starosta počal mluviti. Poslanec stanul před ním; pravou ruku položil na prsa a palec levé ruky se zachytil za kapsu kalhot. Hlavu naklonil na stranu a pravou nohu vysunul dopředu. Starosta se z počátku zakoktal; křečovitě se zachytil papíru, ukrytého v klobouku. Zraky všech jsou upřeny na poslancovu hebkou bradku, (...)

(......)