Karel Poláček

OKRESNÍ MĚSTO
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

45

A zase uplynuly dva měsíce, slunce vystoupilo na své dráze a zalilo zářivými paprsky budovu okresního hejtmanství, radnici, kostel i hraběcí pivovar. Na bobtnajících plodech třešní zrcadlí se jásavý, radostný červen. Na náměstí zavoněly lípy; předčasně odumřelý list se zamlkle snášel k zemi. Ptáci roztouženě zpívali a kupec Zoufalý vykřikoval v krámě nejsladší zdvořilosti. Obchodník Štědrý číhal s nůžkami v ruce na mlsné vosy, jež útočily na citronové bonbony a tabulky čokolády.

V bachratých domech drhli podlahy a smýčili. Bylo viděti ženy s šátky, ovázanými kolem hlavy; oháněly se smetáky a co chvíli vybíhaly z domů a lily špínu do kanálů. Obyvatelé okresního města plenili březový háj a zdobili haluzemi okna a výkladní skříně. Před vchodem do každé hospody stály dvě vzrostlé břízky a hostinští vystýlali nálevny chvojovými věnci.

I vychrtlí domkáři na pokraji města bílili pokřivené chalupy s rozčepýřenými střechami.

Po císařské silnici táhly komediantské vozy, tažené chlupatými koňmi. Vedle koníka kráčí osmahlý muž s mosazným cvočkem v uchu. Za vozem se belhá hranatá koza, kterou střeží černý chundeláč s vyplazeným jazykem. Nad tímto průvodem víří oblaka prachu. Na hranicích města vítá komediantské vozy správce Wagenknecht. Stojí jako sloup uprostřed silnice a přemítá, nemá-li učinit opatření. Wagenknecht se narodil s vrchnostenskými pudy. Staří lidé pamatují, že už jako dítě byl zasmušilý a zavilý. Nemírná hrdost mu nedovolovala, aby si hrál s ostatními dětmi. Cítil největší uspokojení, když jej učitel pověřil, aby o přestávce měl dozor ve třídě. Tehdy po prvé činil opatření; zapisoval nezvedené spolužáky do notesu. Prý se sama matka před ním ostýchala; zdálo se jí, že chlapec ji ustavičně střeží, aby netropila nepřístojnosti. Dali ho do učení k jednomu soukeníkovi, ale hoch se z hrdosti nevyučil. Nesnesl, aby mu mistr poroučel. Když dospěl, pojal za manželku ženu pyšnou, jako byl on. A ta mu porodila pyšné, hlavaté děcko, které nerado mluví, zato však ustavičně koulí očima a sleduje její kroky.

Dozorem nad potulným lidem jsou pověřeni četníci, ale ti raději sedí v hospodě, než by činili opatření, přemítá Wagenknecht mračně. Závidí četníkům přilbu s lesklým hrotem, zakřivenou šavli i karabinu. Jeho měli udělat četníkem. Pak by komediantům nedovolil, aby se mu utábořili ve městě. Naplnil by šatlavu škodlivými trhany a obyvatelé města by spali pokojně jako v boží dlani.

Wagenknecht zdvihl ruku a komediantský průvod se zastavil. Vůdce, ryšavý, huňatý chlapík, smekl klobouk. Wagenknecht poručil příkrým hlasem, aby mu ukázal písemnosti.

Ryšavec mu podal ušpiněný papír; správce díval se jedním okem do dokumentu a druhým měřil komedianta. Otáčel papír v ruce a pak s nechutí propustil huňatého muže. Průvod se pohnul a Wagenknecht se loudavě vzdaluje. Stále se obrací za komedianty a rozhoduje se, má-li zakročit, nemá-li zakročit.

Komedianti se utábořili za městem mezi stodolami. Z oken vozů vyhlížejí opálené, divoké (...)

(......)