Karel Poláček

OKRESNÍ MĚSTO
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

48

Letní sídlo poslance dr. Aloise Fábery stálo ve čtvrti, jež se původně nazývala V zátočině a pak byla pojmenována čtvrtí Františka Palackého. Když poslanec vymohl subvenci na stavbu městského vodovodu, dostala tato čtvrt jméno po dobrodinci okresu.

Vila se opírala o masivní věž, kterou prstencovitě zdobil nápis Pod horami domov můj. Škraboška břečťanového porostu zpola zakrývala lomená okna, složená z barevných sklíček, i bohatě zdobenou fasádu v podobě stylizovaných květů. Nad vchodem se houpala svítilna z tepaného železa mezi kulovitými myrtami v dřevěných kořenáčích.

Zahrada, obehnaná těžkou, litou mříží, byla rozdělena na souměrné záhony. Zahradník si dal práci, aby záhonům dal podobu geometrických obrazců. Nad upravenými stezkami se pnuly oblouky divokých růžiček. Macešky a pomněnky tvořily hvězdice. Podél plotu ukazovaly orlíčky a stračka své zkroucené stonky a křiklavě planuly květy máku. Zahrada měla pestrost a okázalost lázeňského parku. Pod hustou pokrývkou jericha a svlačců ukrývala se uměle vyřezávaná besídka. Uprostřed záhonů rozkládala svoje dužnaté, ostnaté listy aloe. Veškeré rostlinstvo této zahrady bylo načechrané, vlnité a zdobně ornamentální. Poslanec rád patřil na ty květinové arabesky; snad cítil, že do nich se vtělily jeho lehce zvlněné věty, okázalé periody a břeskné fráze, které také rozjařovaly posluchače.

Neslyšně se připlížil soumrak do okresního města. Vzduch voněl otavou, lipovým medem a kravskými chlévy. Promenády zbytněly. Na severní straně se procházeli šviháčtí úředníci politické správy. Pod podloubím bylo slyšeti hlasy rozjařených občanů. Středem náměstí, po dlážděné úhlopříčně, se pohybovali izraelští obchodníci s ustaranými tvářemi. Hlasitě povykovala promenáda řemeslníků. Slečny se chichotaly, děvečky pištěly a mladíci se řehonili. Promenáda na severní straně se roztříštila; poslanec s chotí zavítal mezi lid. Náměstí zašumělo jako osikový hájek, jehož se dotkl vítr. Obchodníci na dlážděné úhlopříčně se zastavovali a smekali tvrdé klobouky. Zasilatel Wachtl zabouřil: „Nazdar!“ Poslanec vlídně pokynul buclatou ručkou. Paní Fáberová pohnula obočím a usmívala se nehybným úsměvem bývalé chovanky kláštera Sacré Coeur. Zasilatel vyrazil vpřed, přeje si, aby jej poslanec oslovil. Leč v tuto chvíli se poslanec setkal s děkanem. Obyvatelé ustoupili, aby ti dva měli větší prostor k vyměnění pozdravu.

Maličký, oblý kněz obnažil lebku a přitiskl k hrudi lesklý, tvrdý klobouk. Poslanec se chopil velebníčkovy pravice a přitáhl ji k sobě. Dýchajíce si do tváře, široce se usmívali, ustavičně si potřásajíce rukou.

„Pan poslanec se prochází?“ zaklokotal kněz.

„Zajisté, důstojnosti,“ hebce zašťavnal poslanec.

„A milostivá paní také na procházku, na procházku?“

Paní Fáberová našpulila ústa.

„Na procházku, důstojnosti,“ zapěla tence.

„Tak tedy na procházku, na procházku, hehehe!“

„Načerpati čerstvého vzduchu, hehehe!“

„Pokochati se, hehehe!“

„Správně jste děl, důstojnosti, hehehe!“

(...)

(......)