Karel Poláček

OKRESNÍ MĚSTO
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

49

A tyto dny přijel nenadále syn Kamil. Byl v tomto kraji na obchodní cestě, i odskočil si domů. Matka zalomila rukama a běžela na dvůr, aby ohmatala šedého kohouta. Z posady se ozýval rozryvný nářek poděšené drůbeže. Obchodník se znepokojil, každý příjezd někoho z rodiny uváděl jej v rozčilení. Při obědě se vyptával syna, co pohledává v okresním městě. Syn mlčel: obíral kostičky a jeho zněžnělé rysy sténaly: – Probůh, ušetřte mne! Nevidíte, jak jsem unaven? –

Otec si podezíravě prohlížel syna; pozoroval, že mu z límce vystupuje podbradek. Břicho se mu pod hedvábnou vestou vyklenulo. Licousy si dal zkrátit na polovici; zato jeho knír úplně zmizel.

„Proč nemáš vousy?“ tázal se obchodník nespokojeně.

Kamil si přejel prstem místo pod nosem a usmál se shovívavě: „Knír se teď nenosí.“

„Máš mít vousy,“ reptal otec, „vypadáš jako bába. Co si o tobě zdejší lidi pomyslí?“

Na to syn neodpověděl.

– Co se budu bavit s nekulturním tátou? – řekl si.

Mlčel více než dříve. Naznačoval, že jakési choroby ohrožují jeho delikátní tělo a ty neduhy jmenoval latinskými názvy. Po schodech stoupal opatrně, jako by byl ze skla; a po každém stupni se zadýchal a odpočíval.

„Máš hodně jíst,“ pravila matka, „kdyby sis nevybíral, byl bys zdravý. Mně ani tatíkovi nic není a jsme staří lidé. Proč? Protože jíme, co je. Já vařím dobře.“

„To bych řekl,“ potvrdil obchodník.

Kamil stáhl rty v opovržlivý pošklebek. Pořád mlčel, neurčitě huhňal a povýšeně se usmíval. Po obědě se najednou rozpovídal. Stále chodil za otcem; provázel jej z jídelny do kuchyně a z kuchyně do krámu. Mluvil spěšně a chlemtavě; vykládal, že jeho tchán mu odevzdal obchod a sám se odebral na odpočinek. Když hovořil o svém obchodě, tu se proměnil v básníka. Jeho obchod má velikánské výkladní skříně jako kostelní okna. Otec vybalil homoli cukru a přichystal si sekáček. Říkal si: – Musím nasekat cukr do zásoby. – Kamil říká, že jeho obchod je největší v městě; obchodník přemítal: – Také kávu musím navážit, protože je zítra trh. – Syn bzučel jako čmelák na jetelové paličce; stále obletoval otce a dorážel: – Můj obrat stále vzrůstá. – Obchodník sňal zástěru a vyšel před krám. Myslil si: – Moc mluvíš a já to nemám rád. – Poodstoupil několik kroků, aby si prohlédl dům. Nad sgrafitovými kresbami zakýval pochvalně hlavou, nad prázdnými místy se zachmuřil. – Tento rok, – rozhodl se, – zavolám malíře, aby to dal do pořádku. –

Kamil umlkl, jako by se mu zásoba řeči vytrousila. Rozhlédl se po náměstí shovívavým pohledem. Všechno mu připadalo maličkým. Okresní město by vstrčil do kapsy; radnici rozemne mezi prsty; gotický kostel by se vešel do jeho elegantního kufru z lakové kůže. Celé město s okolím až k modravým horám na obzoru zavalil jeho prosperující obchod.

Z postranní ulice náhle vyrazil Viktor, provázen dělníkem, jenž nesl svitek izolovaného drátu. Oba se čemusi hlučně chechtali. Kamil svraštil nos, jako by ucítil nepříjemný zápach. Mladíci upalovali přes náměstí, šťouchali se (...)

(......)