Karel Poláček

OKRESNÍ MĚSTO
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

59

Konečně přiběhl strážník; byl bez dechu a střapec u šavle se mu házel; hlásil, že poslanec přijíždí. Přihrčela lesklá ekvipáž a zastavila opodál. K vozu přiskočil starosta města knihkupec Oktávec, aby podal rámě paní Fáberové. Poslanec vztyčil hlavu a vykročil; i jeho chůze byla šťavnatá. Jeho tvář roztáhl blahovolný úsměv; ale na tváři jeho choti byl připevněn strnulý úsměv, obraz květu z jinovatky.

Přiběhl režisér, aby uvítal zástupce okresu. Poslanec naklonil hlavu a pozorně naslouchal. Potom se dala jeho ústa v pohyb. Řeč sladší šťávy přezrálé ryngle stékala mu po kaštanové bradce. Pravil, že vždycky byl ctitelem Thálie. I přispěchal do tohoto stánku Umění, aby z prken, jež znamenají svět, uslyšel slova básníkova. Verše dojímají a hudba povznáší. Divadlo, řekl, mělo velký podíl na našem obrození. Básníkova slova, pronášená z jeviště, dovedla vyburcovat duše malátné.

Posluchači se s rozkoší šplouchali v lahodných proudech poslancovy řeči. Tváře změkly a rysy se rozmělnily. Všichni byli dojati; i divoký radikál občan Pangrác byl nadšen; rozjařené strhl klobouk a zvolal: „Sláva! Nazdar!“

Správce Wagenknecht uvedl do přední řady poslance, paní Fáberovou i dva chlapce, jež střežila vychovatelka. Poslanec nabídl své choti s galantní úklonou divadelní kukátko. Starosta položil si na kolena zelený klobouk se štětkou a přísně se díval na mlýn z lepenky. Zazněl zvonek a spustila hudba. Na jeviště vyběhl zástup mladíků a dívek v pestrých šatech. Sbor zazpíval:

„V těch českých mlýnech veselo bývá,
všude je živo, všude je zpěv.
Chasa pracuje a při tom si zpívá,
jen radost sídlí ve mlýnů zdech…“

Poslanec kýval zálibně hlavou. Starosta se díval přísně na jeviště. Na chmurné, fanatické tváři penzionovaného poštmistra byla napsána nedůvěra. Zasilatel Wachtl stál podle jeviště vzpřímen jako voják. Když poslancův zrak padl náhodou na něho, tu dotýkal se prsty přilby. Paní Fáberová přikládala k očím kukátko a úsměv z kláštera Sacré Coeur neopouštěl její tvář. Mladší poslancův hoch se díval s nadšením na jeviště; kudrnatý, svalnatý chlapec odlupoval kůru z lavice.

Obecenstvo se rozesmálo, neboť se objevil muž s červeným nosem, divokým plnovousem a v mysliveckém klobouku. Myslivec vzkřikl: „Prach a broky! Tady je veselo!“

Byl to koncipient notáře dr. Tichaye. Plnovous změnil jeho mladou tvář. Mluvil drsným, chrochtavým hlasem, jak hovoří divadelní fořti.

Také Kamil Štědrý se zasmál. Ale hned se opanoval a svěsil koutky úst. Pravil ke svým bratrům: „To nic není. Ale u nás byl jeden komik… Počkejte, až přijdeme domů. Předvedu vám jeho výstup. Budete se válet.“

Myslivec klel: „Prach a broky! Kluku milionská! Víckrát ode mne neuslyšíte ani slova, vy čertovská chaso!“

Rozveselení obyvatelé zatleskali. Poslanec se naklonil k starostovi a pravil: „Skutečně znamenitě podáno.“ Starosta odpověděl: „Tak jest, pane poslanče,“ a pohladil kamzičí štětku na svém klobouku. Vychovatelka napomenula kudrnatého chlapce a ten líně pohodil (...)

(......)