Karel Poláček

OKRESNÍ MĚSTO
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

58

Byl svátek Petra a Pavla. Okresní město, pokojné a nevinné, odpočívalo pod modrým šturcem oblohy. Vysoko nad gotickou věží kostela, nad střechou okresního hejtmanství, nad hraběcím zámkem se čtyřmi věžemi létali holubi ve smělých kruzích. Vlaštovky čiřikaly a všeliký hmyz tančil nad řekou. Pohřížen v sluneční lázeň rozkládal se širý kraj, zlatá pole a zelené lučiny, přerušované tmavými pruhy hvozdů. Všechno bylo tiché a teplý, sytý vánek proháněl se po kraji až k líbezným horám.

Veškeré hostince v okresním městě osiřely a obyvatelstvo se valilo do lesa, neboť místní ochotnický spolek pořádal tam divadelní představení. Dámy v úzkých sukních a s mnohými volány pohybovaly se třešňovou alejí, zastiňujíce si tvář krajkovými slunečníky; páni s panamskými klobouky, s nakroucenými kníry a v mohérových kabátcích opatrně stoupali, provázejíce své dámy; před rodiči poskakovaly děti v nových vrzavých botkách, vedouce se za ruce; chůvy tlačily kočárky. Také mnoho venkovanů, modrookých a s vybledlými vlasy, přijelo na kole, přilákáno divadelním návěštím.

Tři bratři kráčeli k lesu. Kamil, Viktor a Jaroslav. Kamilův bledý, nadutý obličej stínil klobouk v podobě přilby. Vrtěl se v bocích a mírně pokulhával, opíraje se o bambusovou hůl se zlatým kováním. Pod tuhým límcem svítila široká, hedvábná kravata. Věsil koutky úst a zdravil známé, dotýkaje se holí střechy svého klobouku. Viktor si nesl kabát zavěšený přes jedno rameno. Kulatou hlavu pokrýval kapesník. V ústech třímal rozježený doutník. Student Jaroslav kráčel s obnaženou hlavou a sluneční paprsky si hrály s nazrzlými kučerami.

A Kamil mluvil: „Hoši, všechno platím. Vstupné do divadla a to, co sníte i vypijete.“

„To je v pořádku,“ pochválil ho Viktor.

„Taky když budete něco potřebovat, tak mně beze všeho pošlete pár řádků. Já teď přišel do tempa. Všechno se mně náramně daří.“

Jaroslav si pohvizdoval. Viktor si myslil: – Tak si můžu dát pivo nebo dvě, když on to platí. –

Vyšli z třešňové aleje a vstoupili do modřínového háje. Objal je chlad jako v síni chrámové.

– Ááá, – vydychli tři bratři současně.

Viktor vyňal z úst rozžvýkaný doutník a pravil: „V závodech ve skiffu zvítězil ČVK^[47]. Dnes jsem to četl v novinách.“

„Merci,“ odvětil Kamil posměšně, „co je nám do ČVK? Dneska jsou jiné starosti.“

Na smavém palouku byl zbudován jakýsi mlýn z lepenky a dřevěných latí. Opodál se shromáždili hudebníci a ladili své nástroje. Správce obecního chudobince Wagenknecht prodával divadelní vstupenky. Po každém návštěvníkovi šlehl posupným pohledem; pod jeho velením zaujímali měšťané místa na improvizovaných sedadlech; správce úsečně vykřikoval a pořádal, mávaje sukovitou holí; při tom neustával střežiti vesničany, kteří se tlačili na místech k stání.

Wagenknechtova manželka nabízela obecenstvu preclíky, navěšené na hůlce. Pod rozložitým dubem rozbil svůj stan pernikář a na kmeni stromu upevnil svůj obchodní štít. Nabízel čokoládu, cukrátka, perníková srdce, zmrzlinu, pomeranče i (...)

(......)