Karel Poláček

OKRESNÍ MĚSTO
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

57

Prudký vítr hvízdal ulicemi okresního města a útočil na ceduláře, který se snažil přilepit návěští na vývěsní tabuli. Hlouček zvědavců obklopil muže se štětkou a džberem lepidla. Cedulář zápolil s vichrem, který se snažil mu vyrvati svazek plakátů a rozmetati je po náměstí. Konečně se zvědavci dočkali. Lepič za vzteklého proklínání skončil své dílo a lidé si mohli přečísti, že se v sále Národního domu bude konat veřejná schůze lidu, na níž poslanec Národní strany svobodomyslné dr. Alois Fábera promluví o politické situaci. Návěští vyzývá uvědomělé obyvatelstvo, aby v plném počtu navštívilo významnou schůzi a dalo tak najevo svornost a jednomyslnost v této těžké době. Po řeči poslancově bude následovat debata.

Zvěst o této schůzi dorazila i do okolních dědin. A vesničané, chtiví vyražení, když se dověděli, že se v sále Národního domu bude zdarma konat představení, sjeli se na bicyklech i na bryčkách v okresním městě. Dlouho před zahájením schůze zaplnili místa k stání. Nepřipadlo jim, aby si sedli do křesel. Sedadla střežil správce Wagenknecht pro měšťany. Vítal vesničany posupným zrakem; nenáviděl je až k zuřivosti pro stájový zápach, jímž naplňovali každou místnost. Dával najevo, že by nejraději roztřepil svou hůl o jejich selské kotrby. Sedláci si ho však nevšímali a trpělivě trčeli na svých místech; poulili oči na prázdné jeviště, kde stál předsednický stolek.

Brzy po vesničanech přicházeli dělníci; dusali po točitých schodech, vedoucích na galerii, a pohlíželi dolů, zasmušilí a vážní. Teprve k osmé hodině počali se trousit měšťané. V první řadě křesel rozložil se agent Raboch. Skoro současně se dostavil bledý kastelán s Peciánem, poštmistrem ve výslužbě. Kastelán složil ruce v klín a počal mechanicky točit mlýnek. Na vyzáblé, fanatické tváři vysloužilého poštmistra hrál ironický úsměšek. Řemeslníci a studenti, roztroušení po sále, hlučeli, ale v řadách dělníků a vesničanů panovalo strnulé ticho. Agentem Rabochem to šilo. Obracel se dozadu a hlaholně se zdravil s měšťany. Mezi studenty zpozoroval svého účetního, i křikl na něho: „Růžička!“

„Rozkaz, pane šéfe?“ snaživě odpověděl mladý muž.

„Všechno v pořádku, Růžička?“

Účetní srazil podpatky: „Všecko v pořádku!“

„Dopisy odeslány?“

„K službám!“

„Dobrá!“

Agent založil si ruce a zakroužil pyšným zrakem po obecenstvu. Na galerii pravil Viktor k továrním dělníkům: „Počítám, že se něco semele. Bude legrace.“

Profesor Pošusta stál opřen o sloup a zasmušile si hladil prošedivělou bradu hřbetem dlaně zespodu. Učitel Král ve vyšívané náprsence uviděl Marii, dceru kloboučníkovu, a uctivě ji pozdravil. Marie se zaškaredila a učitel zesmutněl. Pohodil rusou kšticí a řekl k studentovi Štědrému: „Já nevím, co si o sobě myslí. Už jí žádnou knihu nepůjčím. Teprve včera mně vrátila Stavitele chrámu. Celá kniha byla pobryndána kávou.“

V koutku se krčil starý dělník Hejzlar. Správce Wagenknecht zakázal nuzákům vycházet na ulici, ale Hejzlar přece unikl. Nedal si vzíti, aby (...)

(......)