Karel Poláček

OKRESNÍ MĚSTO
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

56

Slavnosti pokračovaly, na louce, rozprostírající se za chlapeckou školou, konala se hospodářská výstava. Po celé prostoře byly rozestaveny posady a v nich kvokaly chocholaté slípky, pronikavě kokrhali kohouti, pyšně se nadýmajíce, a holubi zádumčivě sbírali zrní a pokojně vrkali. Vesničané předváděli porotě vzpínající se koně, pečlivě vyhřebelcované, s lesklými zadky a se zapletenými hřívami. Strakaté krávy se oháněly chvosty proti dotěrným mouchám; pokorně věsily šíje a unylýma očima sledovaly své pány. Bradaté kozy nedůvěřivě patřily na rozveselené měšťany, kterým byl pro smích dobytek i vesničané.

Také zde byl středem pozornosti poslanec Národní strany svobodomyslné dr. Alois Fábera. Provázen výstavním výborem, brousil mezi kotci a posadami a věnoval holokrkým slípkám přívětivý pohled. Popleskával krávy a ostýchavě, s nejistým úsměvem dotýkal se koňských zadků. Poslanec připjal medaili s červenobílou stužkou na hruď jednomu sedlákovi, jenž obeslal výstavu obrovským býkem. Potom tiskne rolníkovi ruku a jeho ústa se začínají pohybovat. Výmluvným slovům dává takt buclatou ručkou. Kolem dokola trčí nedůvěřivé selské obličeje. Poslanec velebí selský stav, jejž nazývá základem blahobytu. Zabloudil v řeči do dávnověku a mluvil o občinách a zádruhách^[44]. Nemá-li sedlák, nemá nikdo. Český rolník! zarokotal a pozdvihl zrak k obloze. Požehnány buďtež zmozolené ruce rolníkovy! Mluvil o zlatých lánech, o žírných polích, o skřivánkovi, jenž sypá perličky ze svého hrdélka. Jeho slova stékala po kaštanové bradce; jeho řeč duněla jako pivovarský sklep. Avšak jeho hlas se náhle počíná lámat a slova klesají k zemi jako postřelená kachna. Řeč ztrácí vzlet a zní mdle; poslanec se roztržitě dívá na hodinky. Předčasně zakončil; uvědomil si, že vesnice nepatří do jeho volebního okresu.

Když pak večer kladl měkké stíny na okresní město, tehdy vesničané odváděli dobytek z výstavy. Před zdobenými vchody hostinců trpělivě čekali koně se svěšenými hlavami. Pokorné krávy žalně bučely; stýskalo se jim po stáji a znepokojoval je ruch a dotěrné hlasy měšťanů. Sedláci však hřmotně usedali za stoly, foukali do pivní pěny, míchali karty okoralýma rukama a povykovali chraptivými hlasy.

Měšťané však zůstali na louce i v přilehlém háji. Hudba hřměla; ohňostroj ryl na sametové obloze ohnivé značky. S temným praskotem rozletovaly se červené a zelené hvězdy a tiše se snášely k zemi za nadšeného potlesku obecenstva. Rozsvítily se barevné lampióny, zavěšené na haluzích, a pestré skvrny se třepetaly po tvářích rozjařeného množství. Měšťané, vysvlečeni do vesty a s viržinkou v ústech, kouleli kuželky o ceny. Bylo slyšeti zvonivý zvuk porážených kuželek a nadšený pokřik diváků. Jinde zas stříleli vzduchovkami do hliněných holubů. Obratní střelci dostávali odměny v podobě porcelánových figurek, majolikových váz i kuchyňských budíků. Lidé se zastavovali před stánky, kde městské dámy, oděné v bohatý krumplovaný kroj, nabízely občerstvení. Choť obecního starosty (...)

(......)