Karel Poláček

ČTRNÁCT DNÍ NA VOJNĚ
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

I. Úvod

O člověku praví Heyrovského Dějiny a systém římského práva soukromého, že povstává zrozením, tj. že dítě vyjde úplně z těla mateřského.

Voják povstává úplně jiným způsobem. Vzpomínáme si poněkud nejasně – vždyť stalo se to před dávnými lety –, že dostali jsme jednoho dne obsílku, ve které nás vyzývá vrchnost, abychom se dostavili na Střelecký ostrov, nebo když to bylo na venkově, do sálu Národního domu, čistě umyti a střízlivi. Tak se to začalo.

Pamatujeme se dále, že budova na Střeleckém ostrově, ve které se konaly odvody, sestávala jako Šalamounův chrám z předsíně, svatyně a nejsvětějšího. V předsíni tísnilo se několik set mladíků, kterým se říkalo branci, a ti všichni snažili se o tradiční cynickou veselost. Mezi nimi objevil se čas od času portýr, který přečetl několik jmen, jichž majitelé se zdvihli a odebrali se do svatyně. Tam jim bylo veleno, aby se svlékli. I učinili tak a krčili se v košilích, vzdali se cynické veselosti, ale uvažovali o tom, jestli je vezmou.

V nejsvětějším bylo branci svléknouti košili, postaviti se pod míru, točiti se před vojenským lékařem fialové tváře a v rozepjatém límci, zvednouti pravou nohu, pak levou, ukázati zuby, udělati několik kroků; čímž byl z člověka učiněn rekrut. Kdo byl hubenec, kripl, nedochůdče a zámora, toho propustila fialová tvář s unaveným gestem. A hubenec si jaře poskočil, oblékl si košili, a tak byl popleten radostí nad tím, že je úředně uznán za nedochůdče, že si pravidelně spletl nohavice u podvlékaček.

Avšak ti, kteří byli odvedeni, počali se náhle holedbati a hlučně se vypínali nad zakrslíky; a jali se pojídati párky a popíjeti pivo. Odkudsi se zjevila bába, která se rozhodla, že bude připínat rekrutům na vojenská prsa umělé kytky, jichž pestrost a nádhera uvedla by zajisté obyvatele Šalamounských ostrovů v nezřízené nadšení. Vedle báby zjevil se i harmonikář, který budil písní, v níž se tvrdí, že ku Praze je cesta dlouhá, stromama je sázená, v rekrutských prsou city vojenské, sentimentální a bojovné. Tak jest z člověka učiněn vojín.

O stavu vojenském jsou mezi občanskými osobami rozšířena mínění namnoze hodně nejasná. Má se za to, že vojín jest člověk, jehož prsa jsou naplněna chrabrostí všeho druhu; že pohrdá smrtí, a třímaje prapor, vrhá se v dešti kulí a granátů na nepřítele s hlasitým pokřikem: „Hurá!“ Dále pak, že je mu sladko umříti za vlast. Tato mínění utvrdily v obecenstvu jednak historické a loajální anekdoty, dále oficielní zprávy generálních štábů za války, potom obálky vojenských kalendářů a v neposlední řadě referáty přičinlivých novinářů o manévrech.

Jaká je pravá skutečnost? Jaké podstaty je vojín? Pokusíme se o definici vojína; a pak poznáme, že o nějakém třímání praporu a o vrhání se v dešti kulí a granátů na nepřítele nemůže býti řeči; rovněž nebude se pojednávati o sladké smrti za vlast. Naopak. Připomeneme čtenářům starou vojenskou píseň: „Aj, ty hloupý cibyle, ty nevíš, co stav vojenský je.“

Chceme, aby hloupý cibyl nabyl z kapitol, které hodláme napsati, úplného a jasného poučení o stavu vojenském.