Karel Poláček

35 SLOUPKŮ
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Hospoda v domě

Nade dveřmi je upevněna svítilna v podobě džbánu na pivo. Nápisy na okně a na stěnách hlásají, že dostane se tu snídaně na vidličku, obědy a večeře. Avšak tyto nápisy by vás nadarmo uvedly v omyl. Já aspoň jsem ještě nikdy neviděl tu obědvat nebo večeřet kromě hostinského. Občanstvo chodí sem, aby uposlechlo vyzvání: Okuste bránické pivo. A tak počíná okoušet od božího poledne, okouší je až do noci a pořád mu nemůže přijít na chuť. Výsledek toho bývá řev, rozbíjení hospodského inventáře a pranice. Ostatně noční rvačky jsou hlavní atrakcí, jež láká sem rozličné panstvo, aby tu osvědčovalo osobní statečnost a hájilo napadené cti svých dam.

Den počíná se takto: Kolem desáté hodiny dopolední zastaví se před hospodou vůz, z něhož skládají láhve sodové vody. Ze dveří vykoukne rozcuchaná ženská hlava. Jakýsi mladík se vzpurným výrazem a modřinou nad okem postaví se na práh, pohlíží zamračeně k modrému nebi a zívá. Oděn je pouze kalhotami a umělecky roztrhaným, červeně a modře pruhovaným tričkem: To je pan vrchní číšník. Pan restauratér prochází se vážně nahoru a dolů. Černý šosatý kabát dodává mu vzhledu evangelického pastora. Byl majitelem hostince kdesi na Vinohradech a zabil strážníka. Nevím, je-li to pravda, ale sousedé si to povídají. Pan hostinský cinká v kapse šestáky a hovoří laskavě s chlupatým žlutým pejskem.

Vstoupíte-li do výčepu neboli „logálu“, padnou vám do očí obrazy dvou prezidentů. Barvotisky jsou ověnčeny chvojím a ozdobeny americkými vlajkami. Pod oběma prezidenty je kresba, kterou dovedně zhotovil nějaký neznámý umělec. Kresba představuje pána držícího karty v ruce; neznámý malíř je také básník, jak svědčí tyto verše:

Milý přítely. Čtyři esa vybrané ať máš
abis hrál a vždycky vyhrál mariáš.

Nápis „Cena levná, ale pevná“ doplňuje výzdobu místnosti.

Rázem druhé hodiny odpolední zdvihne se jakési temné individuum, jež spalo dosud na lavici v koutě, protáhne se a protře oči. Pak sedne ke klavíru, plivne si do dlaní a spustí se zoufalou odhodlaností:

Možná, možná, kdožpak to ví,
což se to nemůže stát –

Zvuky této populární písně linou se jednotvárně a vytrvale jako listopadový déšť. Obyvatelstvo domu, jež musí nedobrovolně naslouchati tomuto hudebnímu výkonu, upadá pomalu v tupou rezignaci. Ačkoliv je posluchačstvo již přesvědčeno, že „přijde ten čas pohádkový, že se už ne – búúúdem znát“, přece nutí je vytrvalý umělec naslouchati znovu a znovu.

Avšak nedomnívejme se, že touto písní je repertoár mládence mlátícího do klavíru vyčerpán. O deváté hodině večerní, kdy „logál“ ozývá se hlaholivým (...)

(......)