Karel Poláček

OKOLO NÁS
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

O sloupku

Také já jsem býval jinoch ctižádostivý a chtěl jsem býti doktorem. Velmi by mě bývalo blažilo, kdybych i já býval účasten společenských poct. Kdybych nebyl lehkomyslně promrhal své možnosti, i já mohl míti na svém psacím stole stiskátko elektrického zvonku, jímž bych přivolal pokorného zřízence, abych mu s chladnou tváří oznámil své rozkazy. Mohl jsem předsedati anketám a poradám; a mohl jsem s unaveným gestem snímati skřipec ze svého nosu a pohlížeti krátkozrakýma očima do archu, abych přečetl shromážděným vážným mužům svůj elaborát. A za mým křeslem stál by tajemník s hladce učesanou hlavou, jež je podobna skleněné kouli, jaká bývá ve venkovských zahradách a dělá společnost růžovým keřům. A tento tajemník měl by v líci lstivě skromný výraz, vlastní všem tajemníkům obou polokoulí, kterýžto výraz praví, že tajemník ví všecko a obstará všecko, a že by starý, v tomto případě já, byl bez něho jako bezruký. Na ulici zdravili by mě tlustí pánové, dávajíce mohutným rozmachem klobouku opsati ve vzduchu smyčku, otočivše se na podpatku o 180 stupňů. A v mém bytě zjevovaly by se dámy středních let, nabízejíce mně bohaté nevěsty. Já pak tuto dobu odjížděl bych do lázní, neboť moje vynikající společenské postavení poskytovalo by mně práva na jisté distingované choroby. A kdybych zemřel, tu bych byl účasten oficiálních slavností; a na můj pohřeb dostavily by se cylindry; a noviny by psaly, že jsem byl znám svojí dobročinností; a je zcela dobře možno, že nad mým hrobem zazpívali by jacísi vytáhlí mladíci v žaketech a s chocholkou na hlavě smuteční chorál, otevírajíce okrouhle ústa jako štědrovečerní kapři ve vaničkách. A chudí příbuzní lepili by se na mě jako mouchy na turecký med; a vstupujíce do mých nádherných komnat, velmi by se ostýchali šlapati po perském koberci.

Takto ale, stav se kořistí své lehkovážnosti, nejen že nestal jsem se doktorem, ale promrhal jsem také eventualitu, že nad mým hrobem zazpívají vytáhlí mladíci. A přihodilo se, že stal jsem se sloupkářem z profese. Provozuji živnost, na kterou se nevztahuje § 39. živnostenského řádu. Nemohu býti stavěn ctižádostivými rodiči dětem za příklad; zrovna jako nemohou býti studující mládeži vzorem lidé od houpaček.

Avšak když už je to takové a věci dospěly tak daleko, že se nedá nic dělat, tu dovolte, abych přednesl teoretickou úvahu o sloupku. Co je sloupek?

Sloupek je krátký článek, který přinášejí noviny před denními zprávami, tištěný ležatou italikou neboli kurzivou. Bývá to zpravidla glosa k denním událostem. Původ sloupku dlužno hledati v oné odvěké zálibě lidu ke glosátorství. Býváme častokráte na ulici svědky toho, že chodci z lidu nemohou snésti bez poznámky, aby kolem nich šla služka nesoucí džbán piva. Lid nemůže v tomto případě potlačiti poznámku: „Hele, ona nese pivo!“ Lid glosuje automobil, jenž nemůže z fleku, i automobil, jenž hudruje letí kolem. Nosiči reklam neujdou poznámkám, ani zedníci na stavbě. Šoféři na štaci vrhají svoje jízlivé řeči za pekařským učedníkem, jenž nese košík s pečivem. Služka, připevněná na gurtě^[1] k okennímu rámu, je objekt pro lidovou glosu. Glosátorství předpokládá jistou zálibu pro lelkování. Proto ani prokuristé, ani bankovní ředitelé neútočí na ředkvičkářku svými poznámkami; a generálové netlačí se u stánku, kde řečný vyvolávač vychvaluje zázračné mýdlo Radikál, aby vyslovovali se kriticky o jakosti vychvalovaného zboží.

Z toho všeho plyne, že sloupek má být poněkud jízlivý, a pokud poměry dovolují, vtipný. Jest tedy s důrazem odmítnouti ony náhražky sloupkové, v nichž výrobci se snaží ležatým písmem dodati svým výrobkům zdání dobré a zaručené jakosti. V takových sloupcích se snaží autoři nastavovati nedostatek humoru jakousi neurčitou lyrikou. Varujeme obecenstvo před těmito bezcennými padělky. Odmítejte sloupky, v nichž se tvrdí, že dělníkovy ruce tvoří báseň. Nebo že se vám nějaký pracující lid zalíbil svým energickým profilem, z něhož sálala síla přesvědčení. Konzumenti, vyhýbejte se sloupkům, ve kterých se prohlašuje, že Den matek jest vznešená myšlenka, anebo chválí se modré vlnky Dunaje. Modrým vlnkám Dunaje jest na roveň postaviti ideu, že národ nectí dosti památky Žižkovy. Falšované sloupky prozrazují se buď mátožnou lyrikou, nebo oblíbeným karatelským tónem. Sloupkáři, buďtež si vědomi toho, že nejen třistaletou porobou a kletým dědictvím Bílé hory živ jest čtenář; a neračte prohlašovati se zachmuřenou tváří, že pohazování slupek z pomeranče je zbytek starého Rakouska.

Ale poněvadž jsem popsal čtvrtku papíru, proto končím. Je totiž také jedna z nejdůležitějších vlastností sloupku, že se musí ukončiti stůj co stůj, když se popíše jedna čtvrtka papíru. Kdybychom chtěli pokračovati na druhé čtvrtce, to už by nebyl sloupek, nýbrž fejeton.