Karel Poláček

OKOLO NÁS
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Zprostředkovatelna sňatků

Vlaštovice odletěly, suché listí spadlo na zem. A než se otočíme na malém plácku, budou zde Vánoce; to jsou nejradostnější svátky v roce a mimo to čas vánočních povídek.

I roztesknil se fejetonista, vzpomenuv tohoto konzumentského druhu písemnictví. Jeť vánoční povídka glorifikací manželství. Dva šťastní mladí lidé pod vánočním stromkem se zasnubují; dva starší šťastní lidé vzpomínají, jak se pod vánočním stromkem zasnoubili, při kteréžto příležitosti louskají ořechy a pijí čaj. Jsou však i vánoční povídky truchlivého obsahu: To je tehdy, když líčí se Štědrý večer starého mládence, jenž smutně sklání svoji opuštěnou hlavu pod vánočním stromkem, vzpomínaje své nevěrné milenky. Ba v nejnovější době vyskytují se takové vánoční povídky, ve kterých se starý mládenec, obviněný z rakušáctví, pod štědrovečerním stromkem oběsí; ale to už je myslím povídka, která se stala obětí poválečné demoralizace.

Nepochybné je, že vánoční povídky jsou jakýmsi zakrytým způsobem agitace pro stav manželský. Vzniká podezření, že tento slovesný odbor fedrují sňatkové kanceláře. Neboť pomýšlení, že mně i o letošním Štědrém večeru bude smutně skláněti starou hlavu pod vánoční stromek, dojalo mě tak, že vyhledal jsem zprostředkovatelku sňatků.

Dlužno jíti spletenými, zatuchlými uličkami; a když jdeme chvilku doprava, potom opět doleva, tehdy uzříme dům, zestaravší v počestnosti; vidíme na něm, že by si přál již zemříti, ale obává se zakročení Klubu za starou Prahu. Jen v takových domech tuším mohou bydliti zprostředkovatelky sňatků. Jen v takových dušných, kašlavých barácích kuje se tajemné spiknutí proti svobodě, integritě a sebeurčení mládenců.

Tápu opatrně v temné chodbě dotýkaje se prsty vlhké zdi. Je tu příšerně jako v dílně pěnězokazů. Konečně uzřím nejasné světlo. Volám „po člověku, jenž by mi ukázal cestu“. A aj! Otevřou se dveře a objeví se hlava domovnice, ozářená světlem svíčky; i připomíná její ozářená hlava záhlaví časopisu Volná myšlenka, na němž jeden pán mává rukama, rozháněje klerikální tmu.

„Kde je sňatková kancelář?“

„To musíte přes dvůr,“ odpovídá domovnice. Je pozoruhodno, že ve vnitřních částech Prahy musí se vždycky přes dvůr. Jdu tedy přes dvůr, provázen jsa zvědavými zraky domovnice, nějakých jiných ženských a houfem děcek; záhy se proslechlo, že vyskytl se muž, který se chce ženit.

Zaklepáme na uzavřené dveře. Uvnitř zahlomozí strašlivě pes. Ozvaly se plíživé kroky, dveře se otevřely a kulatý ruměný obličej se táže, co ráčím.

„Míním se ženit,“ pravím vážně.

„Tedy račte,“ odpovídá kulatý obličej.

Vstupuji do kuchyně. Pes se mezitím uklidnil, a očuchav nohavice, poznal ženicha; pak se protáhnul a zívaje lehl si opět pod postel.

Zprostředkovatelka sňatků je žena nakynutých tvarů jako boží dárek. Řeč její je vážná a medová; ve věcech sňatku, praví, je třeba hlavně hleděti k tomu, aby to šlo dohromady. „Jak to nejde dohromady,“ vece, „pak je všecko marně.“

„Ba,“ přisvědčují. „Ukažte mi (...)

(......)