Karel Poláček

OKOLO NÁS
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Člověk a motor

V Langrově Periferii^[12] jsou dvě role, které jsou vskutku po rusku mohutné; jsou mlčenlivé. Švec, v jehož bezprostřední blízkosti odehrává se drama od milování až po vraždu, nepřestává ani na chvilku přibíjeti podrážky; teprve když ho vrah vyzve, aby došel pro policii, vstane, mlčky vykoná svůj úkol a opět mlčky usedne, aby dále dělal klep – klep – klep! Tato živnostenská mlčenlivost tkví v přesvědčení, že všecky věci tohoto světa musí ustoupiti před vážností onoho faktu, že jest zítra odváděti dílo; milování – smrt, život – zkáza není nic před mystickou ideou, že lidstvo nemůže choditi v roztrhaných botách; a ta dává v ševci vzniknouti přesvědčení, že musí, podoben jsa zakletému, přibíjeti podrážky až do skonání světa.

Avšak jest nám pojednati o druhém mlčenlivci, o člověku, jenž na staveništi dává do pořádku svůj motocykl.

Mlčenlivost takového člověka, jenž spravuje svůj motor, je hlubší, zádumčivější, avšak také sveřepější než mlčenlivost ševcovská; máť svůj kořen v přesvědčení, že to, co nejezdí na motocyklu, je chamradina, láj a plevel.

Člověk, jenž obchází motocykl, kleká na zem, bere po řadě do ruky tu kleštičky, tu zase olejničku, teď zase položí fidlátka, aby zkoušel nějaké páky a ventily, vzal na sebe tvářnost člověka, z jehož soustředěné starostlivosti a bedlivé mlčenlivosti nemůže ho vyrušiti žádná, sebesenzačnější událost.

Člověk spravující motocykl je pyšný. Avšak není to pýcha, jež peklem dýchá, pýcha satanská, jež je dcerou ďáblovou, pýcha, jež předchází pád. Je to pýcha kavaleristova, jenž přirozeným způsobem a z rozhodnutí božího je vyvýšen nad opěšalý lid. Proto z této hrdosti aristokratické míjí s hrdým opovržením všechny poznámky, rady a pokyny infanterie, která se shromáždila kolem jeho stroje, aby bedlivý pozor dávala na všechny pohyby muže spravujícího motor. A veškeré jalové poznámky, frivolní žertíky laických opěšalců míjí muž s motocyklem s pohrdavým obličejem, jenž v duchu je nazývá čumily, sígry a dacany dacanskými.

A nyní aj! stoupne muž na pedál na znamení, že svoji práci ukončil, a motor nenadále zahudruje, muž vyšvihne se do sedla, zástup čumilů se uctivě rozestoupí a motocykl s náramným hartusením řítí se po ulicích. A infanteristé kvapně před ním uskakují, a zdvihajíce hůl, pokřikují za ním: „Ty kluku uličnická!“ Neboť mu závidějí onu rychlost, se kterou se řítí po kouli zemské, zatím co jim jest bědně šinouti se, co noha nohu mine; a to jim uvádí na paměť, že jsou bídní červi pozemští. Avšak muž na motoru letí vpřed, maje v srdci pýchu Faethónovu, připodobňuje se v srdci zloději bagdádskému, jenž (...)

(......)