Karel Poláček

OKOLO NÁS
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Deštník

Potkal jsem jednoho dne známého; měl deštník. Mladý muž se poněkud zarděl a pravil s rozpačitým úsměvem: „Já… víte… měl jsem deštník ve správce. Totiž ne já, ale babička. Povídala, abych jí proň došel.“ – „Nuže,“ povídám, „proč se omlouváte? Snad je dovoleno nositi deštník?“ – „Já jenom… abyste si třeba nemyslel…“

Tehdy jsem si uvědomil, že nastal soumrak deštníků. Umírá deštník: Mladí lidé se zaň stydí a svádějí to na babičku. Hyne deštník: Je jednou z obětí nových řádů. Snad sympatizoval deštník s ústředními velmocemi, s nimi bojoval a zahynul po jejich boku? Snad nemůže žíti v době republikánské; a jest mu dožívati zakyslý osud staropenzistů?

A řekl jsem si, že by bylo užitečno pohlédnouti nazpět a změřiti jeho dráhu v dějinách oděvu. Vždyť bývaly doby, kdy i deštník býval revolucionářem. Vtrhl bouřlivě do světa a vzbudil mezi konzervativním lidem pohoršení a posměch, jako každé nové zařízení. Počínal si tak bujně a nevázaně, že byl pojat do Schulzovy knihy mezi Pošetilosti módy. Ohrožoval veřejný řád a pokoj. Takže, jak dočítáme se v Ottově naučném slovníku, „v Čechách roku 1787 již touží spisovatel úvah o Praze, že se tu nošení deštníků rozmohlo zvláště u mužů z míry. Každý prý si deštník pořizuje, vznešený i prostý lid.“ Dovedeme si představiti, že se tehdejší staromilci bouřili. Zažili jsme před válkou také takovou menší revoluci, když mužové protestovali veřejně proti manekýnkám, které odvažovaly se na veřejné ulici propagovati nebezpečnou módu ženských kalhot. A tyto „jupe-culotte“ byly předzvěstí zlých časů. Itálie počala válku v Tripolisu; a bylo pozorovati sopečné otřesy z Balkánu.

Nejslavnější doba deštníku jest epocha od pasivního odporu českého poselstva na říšské radě až do zlomení moci staročechů v zemích Koruny české. Neboť funkce deštníku nezáleží pouze v úkolu chrániti před deštěm. Úloha deštníku je v tom, provázeti občana na procházkách a sdíleti s ním světový názor, jenž záležel v tom, že moc přichází shůry a že vše nové jest podezřelé. Deštník souhlasil s měšťanem, že Makedonci, italští karbonáři a anarchisté nezasluhují leč opovržení. Sdílel názor se svým majitelem, že krok na procházkách musí býti pomalý a každé přepínání tělesných sil zasluhuje odsouzení. Rychlejší pohyby sluší pouze proletářům a uličníkům. Dítky lepších rodin, dobře vedené, mají se vésti za ruce a kráčeti způsobně před rodiči. Deštník žádal od svého majitele, aby jej choval v úctě a dbal toho, aby nepřišel o hedvábný lesk. A splácel svému pánu, zvyšuje jeho vážnost mezi spoluobčany. Deštník byl toho názoru, že není nad zabezpečenou existenci, ať již v úřadech státních, či samosprávných. – V politice toužil deštník, aby císař naplnil slib státoprávního reskriptu a dal se korunovati na krále českého. Tato idea jej vášnivě ovládala, neboť věděl, že korunovační obřady dály by se za nebývalých slavností, při nichž by deštník došel plné platnosti. Jest nesporné, že deštník nesouhlasil s počínáním (...)

(......)