Karel Poláček

OKOLO NÁS
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Krinolína

Jednou večer potkal jsem na ulici dámu v krinolíně, provázenou pierotem. Krinolína se houpala jako zvon o klekání a pierotovi třáslo se na hlavě paví péro. Bylo to ve chvíli, kdy tempo ulice dosáhlo vrchole jako krevní oběh u člověka stiženého horečnatou nemocí. K večeru, jak víme, stoupá horečka člověka i města. I titulky telegramů ve večerních vydáních novin jsou jaksi potřeštěné a divočejší než v ranních listech.

Není nic nápadnějšího než maska na ulici uprostřed civilního davu. Církevní tradice přikazuje lidem, aby v masopustní době brali se ulicí s pomoučenými obličeji a podivně namalovanými rty. Veselost a bujnost je racionovaná pro tuto dobu; a vyjímaje tento čas, je údělem lidstva tráviti život ve španělském límci vážnosti a serióznosti a seděti strnule na hromadě nakupených hodností. Kdo, vyjímaje masopust, je vesel, ten ztrácí nároky na společenské pocty. Ministerští radové nekřepčí, leč v době masopustu. Vrtí se sice, chodí tanečním krokem, ale to je tanec notáblů, tanec aktovky a spisů, nenápadný a bezpečný tanec na půdě seriózní existence.

Avšak nám je sledovati krinolínu, kterak cupitá po ulici. Krinolína je růžová a její báň je poseta modrými kvítky a krajkami. Po ulici lomozí nákladní automobily, vzbuzující svojí hřmotnou existencí nevraživost a bojechtivost psů. Tramvaje netrpělivě zvoní jako předseda schůze uprostřed vzbouřených vášní. Cestu jim zkřížil speditérský vůz, jenž je ohromný a těžko pohyblivý jako plesiosaurus. Nějací vousáči tlačí ruční vozík, naložený železnými tyčemi. Železniční viadukt zaduněl jako blížící se bouře. Hučí nákladní vlak, metaje ohnivý chvost jisker.

Nuže, a co krinolína? Nikdy, pravím, neviděl jsem většího kontrastu jako tuto krinolínu uprostřed civilizace. Bylo to, jako bychom spatřili jednoho večera čínského kuli, an tlačí vozík s mandarínem do Obecního domu, neboť mandarín, jenž ovívá svoji tvář vějířem, chce navštívit koncert ve Smetanově sále. Krinolína vystoupila z osmnáctého století a octla se na křižovatce v Hybernské ulici. Šla drobnými krůčky, pomalu a úzkostlivě. Každé chvíle hrozila jí pohroma. Neboť dnešní lid nepodobá se galantním pastýřům, jaké vídáme na rytinách starožitnických krámů. Dnešní lid velmi pospíchá, uskakuje, tlačí se a strká. Avšak krinolína vznikla v době, která měla mnoho prostoru. Nebylo jí třeba obávati se, že světský shon poruší její galantní tvar. Pod vládou absolutních knížat není dovoleno lidu, aby se tlačil. Naopak lid jest tlačen. Zbylo pro něj málo místa; neboť krinolína svým zvonovitým tvarem opanovala větší část prostoru. V osmnáctém století byla země tichá. V palácích se galantně šeptalo; hluk nebyl oblíben. Tehdy bystřiny milostně bublaly; pažit vyzýval k pastýřským hrám. Paláce byly rozsáhlé; svět končil se železnou mříží parku. I hudba byla tichá; sloupkové hodiny drnkaly stařeckým hláskem menuety. Panstvo tančilo vážným krokem; klanělo se zvolna, až (...)

(......)