Karel Poláček

OKOLO NÁS
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Přechodník a kravata

Pravím, že s přechodníkem v české řeči má se to tak jako se svatými v katolické církvi, kteří se uctívají, jejichž skutků však nikdo z věřících nenásleduje. Čili, abychom parafrázovali Macharovo přirovnání, přechodník (i vyvolení svatí a světice boží) podobají se parádnímu porculánu, který se chová ve vitrínách, ale nikdo ho neužívá, neboť slouží jen pro potěchu očí.

Neboť je známo, že v obecné mluvě se přechodník nevyskytuje, a velmi by byl překvapen muž, kdyby manželka pronesla při obědě tuto větu: „Jsem velmi rozmrzena pozorujíc, že pohrdáš knedlíky s rajským sosem, tváře se, jako bych tě chtěla otráviti. Proč jsi, ohrnuje nos nad tímto pokrmem a jsa lačen nádherných krmí, nenarodil se královským princem?“

Daleko rozšířenější než participium v obecném životě je kravata. Kravatu nosí v tomto státě každý muž, vyjma lid rolnický všedního dne; potom rekruty, kteří místo límce nosí na krku kostěný knoflíček, jenž zapíná košili na ohryzku; dále některé uvědomělé občany, jako učitele, rodáky, volné myslitele, tamburaše, abstinenty a hádankáře, jichž odznakem jejich přesvědčení je slovanská košile s pestrým vyšíváním, která se pomocí tkaniček u krku zavazuje. Postrádají kravaty také občané, které úřady posílají šupem do jejich domovské obce, dále ti, jimž jest dlíti ve vyšetřovací vazbě.

Nyní tertium comparationis^[25]. Přechodník je okrasa spisovné řeči jako kravata oděvu. Trochu frajeřinka. Oba však, aby byly okrasou, jsou podrobeny přísným zákonům. Dbejme toho, aby uzel kravaty prodléval v přesné blízkosti brady, rozděluje půvabně krk na dvě jednostranné polovice. Je hanebností, pošinuje-li se svévolně uzel ke krku; je zpupností, opouští-li uzel své přírodou vykázané místo a pošinuje-li se k uchu; je bídáctvím, snaží-li se kravata, nedbajíc knoflíku, jehož úkolem je udržovati kravatu v pravých mezích, vyšvihnouti se do výše, aby dostihla boltců ušních.

Rovněž nelibě neseme, vyhřezne-li kravata zpod vesty a chce „nemyslit, necítit, jen vesele vlát…“ Pak řekneme, že lépe by bylo tomu pánovi, aby kráčel po světě neozdoben kravatou.

A všimněte si, mužové a ženy, že stejně je to s přechodníkem. Jak (...)

(......)