Karel Poláček

OKOLO NÁS
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

O závoji

Oddal jsem se úvahám o věcech minulých; a není divu, že moje slova bývají naplněna melancholií. Tentokráte budu hovořiti s jistou nostalgií o ženském závoji, který zemřel, jsa jednou z obětí světové války.

Žil kdysi ženský závoj a byl mohutný a slavný. Byl odznakem třídy měšťanské, která uchopila se vlády v době, kdy Ludvík Capet^[27] přišel o hlavu. Ženský závoj značil údobí Restaurace, která je typická přikloněním k hospodářské teorii zlatého podkladu měny. Byl to věk konsolidace a imperialismu. V této době byli v patrné úctě nejen panující rod, ale i manželé, kteří doprovázeli kočárek svého potomka za bránu. Stála vysoko nejen zlatka, ale rodinný princip, a majitelé četných rodin byli odměňováni; a nezřídka byl sám panovník kmotrem desátému dítěti veselého otce. V tomto čase budila pouze Amerika pozornost svými cyklony. V Evropě nebylo cyklonů, ale sjezdy vlasteneckých ozbrojených sborů měšťanských. Čas od času vzbudil nějaký anarchista bombou veliké zděšení a poplach v kruzích společnosti, která nedovedla pochopiti, že spiklenci vybírali si za cíl svého vražedného útoku právě ty nejšlechetnější mocnáře. Avšak ševcovští učedníci měli hlavy rozsochaté a přes rameno přehozený pár faldovaček. Kuřích ok bývalo za tehdejších časů více než nyní, ježto průmysl obuvnický byl ještě v plénkách, nehledě k tomu, že kuřích ok bylo vedle deštníků a tchyní velmi zapotřebí k provozování humoristické tvorby. Ve školách učily se dítky písním V Čechách tam jsem já zrozený a Krásný vzhled je na ten boží svět; a ulice byly plny kupletu:

 

Ty pražský fešačky,
kuchařky, děvečky,
která zná bylinu,
ta nosí ofinu,
musí jít s Pepíkem,
nesmí dát košíkem,
sic facek jako much –
pomoz jí Bůh!

Tenkráte, vzpomeňme si, nebylo barů ani koktajlu manhattanu. Avšak byly útulné hospůdky a šenkýři byli přepásáni bílou zástěrou a na hlavě měli kulatou čepičku. Nemírné pití piva považovalo se jaksi za projev národního cítění. Věru, v hospodách kvasilo vlastenecké nadšení a nad šenktišem visely pletence scvrklých buřtů. Mladíci, kteří měli plyšové vesty, zpívali šťavnatými hlasy: „A proto dím: Vesele jen, každičký den… dívenku svou k boku viň a v druhé ruce pěnný chmel. Život je krátký, nevrátí zpátky, co jsi užít zapomněl.“ A to byla také idea výtvarných umělců, kteří malovali plakáty k slavnostním příležitostem.

Na tuto epochu vzpomínají vlastenecká ledví se stříbrnými bradkami s elegií, a právem: Nelze zapomenouti na onu epochu lidstva, kdy pletenec fíků stál tři krejcary –

A tak tehdy dospívající slečny, které opustily klášter, kdež naučily se počátkům jazyka francouzského; a na klavír uměly zahrát se skoro přesnou jistotou Zvonky cornevillské; a vyšily si větší počet milieu do příštího manželství; tedy tyto dospívající slečny jaly se nositi sukně dlouhé jako romány ženských autorek, a co navíc: byly-li z velmi dobrých rodin, tedy počaly nositi závoje.

Ženský závoj byl obrazem této doby, ba možno říci insignií tohoto údobí, která (...)

(......)