Karel Poláček

OKOLO NÁS
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Lovení okurek z láhve a filozofický závěr z toho plynoucí

O chudobě pronáší se infámská^[8] věta, že cti netratí; což možno vyložiti i tak, že jsouc chudá, nemůže chudoba ztratiti ani cti, poněvadž se jí nedostává ani toho ideálního statku. Tento zlomyslný výklad je ovšem nesprávný. Pocházíť toto přísloví z doby, která se dá nazvati epochou „řemeslo má zlaté dno“. To je doba kvetoucích živností a chudých vandrovních. A věta „chudoba cti netratí“ byla vytvořena k útěše chudých vandrovních, čímž se snad v dřívějších časech hleděla překlenouti třídní zášť.

Pravda však je, že chudý člověk nemá štěstí, kterážto myšlenka rovná se řeholi, že „komu pánbůh, tomu všichni svatí“ aneb „čert dělá na velkou hromadu“. Zdá se, že chudý a prostřední člověk vůbec nemůže vyhrát v nějaké loterii, vyjma nepatrných výher. Stává se sice, že četnický strážmistr vyhraje hlavní výhru, ale četník, to je jiná, četník je příslovečně chytrý a vůbec… Jinak se nepřihodilo, že by prostřední člověk vyhrál, a když, tu vzal mu Bůh rozum, jak dokazují varovné historie, které vypravují staří lidé.

Básníci, jako například slavík pootavský^[9], přirovnával štěstí ke zlaté mušce, jež kol tvé hlavy chvátá, a ke kapce vody, jež v barvách duhy hraje. My pak přirovnejme štěstí k lahvi naložených okurek.

Život bohatého člověka připomíná plnou láhev kyselých okurek. Není umění vytáhnouti si okurku, je-li plná láhev. Ó, jaká rozkoš, píchnouti vidličkou do láhve až ke krku plné okurek! Můžeme v tom případě počínati si nedbale, bezstarostně, se vznešenou nonšalancí, dobře vědouce, že na každý zub vidličky napíchne se nám okurka buď bachratá, která bujně stříká do očí, nebo tuhá, pokrytá bradavicemi, jaké mívají věštkyně na nose. Bohatec nedovede si představiti, že by jeho osud mohl se opovážit odepříti mu okurky.

A nyní pozorujme chuďasa (který přece má také právo přisednouti ku stolu přírody), s jakou úzkostlivostí blíží se, třímaje vidličku, ke své láhvi, v níž však na rozdíl od hojnosti bohatcovy plavou ve slizkém láku dvě tři okurky. Pozorujme dále, s jakou potměšilou (...)

(......)