Karel Poláček

POVÍDKY IZRAELSKÉHO VYZNÁNÍ
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Rodinný spor o gramatiku

Můj otec míval za starých časů vedle obchodu zbožím osadnickým i malou lotynku. Venku na domě, asi tak půl metru nad nápisem „prodej lihu k pálení, jakož i hracích karet“, byla upevněna tabulka, na které bylo psáno zlatým písmem:

 

C. K. LOTERNÍ SBĚRNA – K. K. LOTTO KOLLEKTUR.

 

Mezi těmito dvěma nápisy byl dvojhlavý orlíček, krásně v barvách provedený. V této tabulce byla okénka, do kterých se zastrkovala kartonová čísla, která vyšla. Před tabulkou postávali v den tahu lutristé a lutristky a zkoumali, jestli se jim podařilo nějaké to extráto, či dokonce ambíčko. Vyhrát terno^[36], to byla událost, o které se mluvilo po léta od hor až ke Hradci Králové. Obyčejně se terno nevyhrávalo „o jedno oko“, čehož příčinu viděly báby lutristky v tom, že zaspaly konec živého snu. Lutristky byly často navštěvovány živými sny, které záležely zpravidla v tom, že ve spaní přistoupila k jejich posteli Panna Maria vambeřická a prozradila tři čísla, která jistotně o příštím tahu vyjdou. Smůla byla v tom, že to třetí číslo se zaspalo a vyšlo ovšem jenom ambo. Živé sny vykládaly se, jak známo, pomocí Egyptsko-persko-chaldejského snáře, kterážto kniha dovedla každý výjev ve snu vyjádřiti symbolicky číslem. Když nebylo živých snů, tehdy tahala se numera z pytlíčku. Obyčejně byl to autor, jemuž bylo tahati každého dne ráno, než šel do školy, neboť těšil se pověsti dítěte se šťastnou rukou, kterážto pověst zakládala se na tom, že kdysi, jsa ještě nemluvnětem, vytáhl jedné babce terno. Je-li na tom něco pravdy, autor se již nepamatuje.

Můj otec měl sběrnu loterního ředitelství pražského i brněnského. Hráč na Prahu dostával modrou a na Brno červenou poukázku, která se nazývala riskonto; ale lid lutristický nazýval ji „reškunda“. Na toto riskonto měl jsem někdy plivnout pro štěstí; ale neplival jsem v každém případě. Někteří hráči popírali teorii, že by plivnutí přinášelo štěstí, a uváděli pro to doklady.

Jednoho dne se přihodilo, že brněnské ředitelství neposlalo vytažených čísel. Tehdy usedl otec a napsal na veliký papír modrou tužkou krásným písmem nápis:

 

BRNĚNSKÉ ČÍSLA NEPŘIŠLY

 

a nalepil jej venku na stěnu. I postál chvíli venku a pohlížel zálibně na své dílo. Pak šel do krámu vážit pepř. Nyní počali se jeho synové trousiti ze školy. Pohlédli na nápis a ihned počali haněti dílo otce svého.

Erna: „Tati, je to špatně!“

Kamil: „Jsou tam dvě hrubé chyby!“

Ludva: „Haha! Táta nezná množné číslo středního rodu.“

Karel: „Tati, sedni si, máš pětku!“

Otce velmi hnětlo toto zneuznání. „A jak se to tedy má napsat, když to víte lépe?“

I odpovídali synové (...)

(......)