Karel Poláček

POVÍDKY IZRAELSKÉHO VYZNÁNÍ
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Radostná událost

Ve vzduchu je cítit přítomnost lékařovu. Domácnost pana Krause čpí doktorskými zápachy. Je všude plno neslyšného pobíhání a kutění. Porodní babička s lesklým hladkým účesem a bílou zástěrou klouže z pokoje do kuchyně, rozšiřujíc kolem sebe mdlou vůni heřmánku. Na její hubené tváři je napsáno tajemství počátku. Kolem rtů hraje jí sladký úsměv, jako by polkla právě lžíci malinové marmelády. Ale pod tím sladkým úsměvem šíří se kyselost. Neboť zavolali doktora proti její vůli; což je pro každou porodní babičku vótum nedůvěry.

Rozumí se samo sebou, že k této vážné události sešlo se příbuzenstvo paní Marty i lidi z jeho strany. Nikdo nesmí říci, že by rodičku někdo z přízně opustil v té těžké hodině.

„Ach, bože, bože,“ vzdychá strýček Ignác, jenž zanechal obchodu a je pesimista, hladě si lesklou pleš.

„No, no,“ snaží se rozptýliti starostlivou náladu bodrá teta Hedva, „já to prodělala devětkrát a jsem ještě tady.“

„Já bych to nevydržel ani jednou,“ míní tesklivě strýček Ignác.

„Copak ty,“ utrhuje se švagr Siegfried, „tys byl vždycky hypochondr!“

„Co ty víš, mladíku?“ povídá strýček Ignác. „Ty taky chceš do něčeho mluvit? Ty máš nejmíň co mluvit. Ty se máš držet zpátky.“

Mladík Siegfried umlká. Je mu šestapadesát let, ale nedrží se v místě. Měl by už dostat rozum. Má jednu nehezkou křesťanskou vlastnost: hodně pije. A jednu izraelskou nectnost: je náruživý karbaník. Je veselý a nábožný. Když se rozchechtá, tu zfialoví a zakucká se v dusivém kašli. Letos cestuje s papírem a cigaretovými dutinkami.

Leopold Porges (bratranec z jeho strany) se šklebí. Chce udat výborný vtip, který se hodí k dané situaci. Počíná vypravovati, ale je prudce odbyt vzhledem k přítomnosti četných dam; a nikdo není naložen na vtipy pana Porgesa. Umět vypravovat anekdoty je pěkná věc, ale nesmí se to přehánět. Porges nemá cit pro to, čemu se říká vážnost situace. Velmi se mu zazlívalo v příbuzenstvu, že vypravoval neslušné anekdoty, když kráčel za rakví nebožky babičky, což budilo pohoršení. Mimoto: Kdo je pan Porges, tážeme se. Nikdo. Jeho paní má chemickou cidírnu a on chodí hrát o korunu kulečník, protože mu žena dává týdně pouze dvacet korun na útratu. Proto se mu říká v příbuzenstvu princ-manžel. Ozývají se rozhorlené hlasy, že by pan Porges měl mlčet. Otevírají se dveře a zjevuje se porodní babička.

„Tak jak je?“ táže se dychtivě strýc Ignác.

Porodní babička klade prst na tenká ústa. Příbuzenstvo pokorně tichne. Pootevřenými dveřmi je viděti uříceného lékaře s vyhrnutými rukávy.

„Velký doktor!“ praví s úctou chudý příbuzný Jakub (z její strany).

„Ale drahý,“ praví se vztyčeným prstem strýček Ignác, „za jeden porod tisíc korun si nechá dát.“

„Tisíc korun,“ žasne pan Porges, „to se nechá vydělat. Tisíc korun. No?“

„Ale ty študie, to není nic?“ praví Siegfried.

„Študie – dobře,“ povídá Ignác, „ale tisíc korun pravím a píšu za jeden kousek. To mu stačí jeden porod týdně a je hotový muž, ten doktor Bondy.“

„Jeden (...)

(......)