Karel Poláček

POVÍDKY IZRAELSKÉHO VYZNÁNÍ
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Následky vystoupení z církve

Avšak přihodilo se, že pan Adolf Blum zřekl se víry svých otců.

Svoje vystoupení z církve odůvodňoval minulou sobotu v kavárně Areo takto: „Když jsem tam přišel, posadím se v zadní lavici a slušně hledím. A nic. – Najednou přijde šames…“

– Který šames? – zeptal se pan Blau se zájmem.

„Ten, co má cvikr se šňůrkou,“ vysvětlil pan Blum.

(„Aha!“ pomyslil si nato Blau.) „Přišel cvikr se šňůrkou a ptá se: ‚Co tu chtěj?‘, povídám: ‚Co bych tu chtěl? Přišel jsem se na Jom kipur smířit s Pánembohem.‘ – ‚Mají zaplacený sedadlo?‘ ptá se šames s cvikrem. – ‚Jaký sedadlo?‘ – ‚Když nemají zaplacený sedadlo, jdou si smiřovat se s Pánembohem, kam chtějí. Tady je Jom kipur pouze pro pány, který si zaplatili.‘ – Povídám mu: ‚Poslouchají, já jim něco řeknu,‘ ale nic jsem nepovídal, ale sebral se a šel. Chtěl jsem mu ale říct jenom jednu věc: ‚Voni mizernej šamesi,‘ a vůbec vynadat mu, co se do něho vejde.“

– Dobře udělali –, povídal pan Blau. – Co si dneska šamesové dovolují, to už je, jak se říká, moc. Na venkově je jim jeden dobrej. Když jsem servíroval v Strašecí Kdýni, tak tam šames běhal po městě a pěkně prosil: „Pane Blau, pan Katz má Jahrzeit, jsou tak dobrej, přijdou do kostela, aby bylo minjan.“ Ale v Praze…?

„No viděj. Má jeden zapotřebí, aby se dal od šamesů urážet? Tak jsem si řekl: Dost, a dal jsem se k československé církvi.“

– A jak to udělali? To se dali pokřtít?

„Jakýpak pokřtít? To mají tak: Došel jsem si k tomu jejich knězi – vzdělaný pán s fousama – zaklepu: ‚Maucta‘ – ‚Pán s vámi,‘ povídá ten kazatel. – Povídám mu co a jak. On mě vyslechl, pohladil si bradu a pravil: ‚My to neberem tak zostra jako ti římští. Jenom to bych se rád vás zeptal: Račte věřiti v Pána Ježíše?‘ – Povídám: ‚Je-li to podmínka, proč ne?‘ – Tak jsme si povídali a on hned: ‚Bratře Adolfe‘ a byli jsme jedna ruka.“

– Tak to je náramně jednoduchý? – podivil se pan Blau.

Pan Blum přisvědčil, ale poněvadž objevil se pan Fuchs, na kterého čekali, nechali hovoru o náboženství a dali se do taroků.

Paní Hermínu velmi mrzelo, že ten její Adolf vyvedl takovou věc a vystoupil z víry. „Jseš starej blázen – co s tebou,“ pravila svému manželi. „Ty mlč!“ odbyl ji důrazně pan Blum, „ty tomu nerozumíš, ženská!“ – Paní Hermína mávla rukou a myslila si své. Avšak co se letos nestalo. Přišly svátky, všude velké uklízení, hrnce se leskly, podzimní sluníčko sladce svítilo: Byl Roš (...)

(......)