Karel Poláček

POVÍDKY IZRAELSKÉHO VYZNÁNÍ
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Vdala se

1) Salomon Popper měl syna Ignáce.

Ignác Popper pojal za manželku paní Babettu, rozenou Friedmannovou.

I zplodil s ní syny Siegfrieda, Maxe, Artura a ještě několik. Dcery pak: Martu, Idu, Hermínu a jiné.

V této historii vystupuje pouze syn Artur. Je ze všech synů nejmazanější, a proto si ho obzvláště zamiloval dědeček Salomon a každý večer dává mu na noc ibiškové cukrátko se slovy: „Du bist e‘ Jüngele!“

2) Musíme bohužel s lítostí poznamenati, že ony tři slečny Popperovy, totiž Marta, Ida a Hermína, byly tak šeredné, že to bylo až protizákonné.

Když jsme potkali slečnu Hermínu, tu jsme si řekli: „Nazdar! To je Ida přece jenom hezčí!“

Potkavše Idu, zvolali jsme: „Těbůh! Hermína je asi devětkrát hezčí než Ida!“

Bezesporno však bylo, že Marta byla ze všech nejošklivější.

Nyní si představme, že slečny Popperovy byly neobyčejně pečlivě vychovány. Bez paní Babetty nesměly udělati kroku. V sedm hodin musily býti den co den doma. Jednou byl veliký rámus, když přišly domů v půl osmé. Otec Ignác prohlásil, že noční toulání netrpí. Potom ovšem každý uznal, že kde se ctnost a ošklivost snoubí, tam není na vdavky ani pomyšlení. A vyhlídky slečen Popperových na manželství klesaly geometrickou řadou v přímém poměru s blížícím se stářím.

Avšak oznamujeme přátelům a známým, že se Marta Popperová vdala. Jak se to stalo? Stalo se to takto: Otec Ignác se probral jednoho dne z obchodních starostí a podivil se: „Co já nemůžu pochopit – to nemůžu pochopit. Co se ty holky nevdávají? Co ode mne chcete? – Ať se podívám, kam chci, všude mají z dětí radost. Co sedíte tátovi na krku? Was will man von dem alten Tate auf seine alten Tage? I ten nebich Rosenbach, mit dem schiefen Ponim – s tím křivým obličejem –, provdal svoje dcery. Jenom já mám plný dům ženských – zu Buss gesagt!“

Načež prohlásil syn Artur: „I mlč, tatínku, co se rozčiluješ – warum regste dich auf – já všecky odbudu – Kunststück! – Tak zpóvlovaný ještě nejsou – ještě se najdou zájemníci – ich werde schon die P. T. Interessenten finden – nejdřív provdám Martu – já jsem Artur Popper!“

3) Ano, byl to Artur Popper, jenž seděl tuhle v Národním – sedadlo za dvacet korun! – a přemýšlel, zdali se nenapálil, když dal za divadlo tolik peněz.

„Okradl jsem se? – nuná – Artur Popper se okrade – dvacet korun jsem dal za lístek – sedím jako baron – všichni se na mne koukají – myslí si: To je nějaký doktor – anebo nejmíň centrální ředitel Siemens-Schuckertových závodů – za dvacet korun to není moc – hrají Carmen – světoznámý kousek – žádné takové Skákal pes přes voves – to je lidí v orchestru – velkou režii má ten závod – a jak krásně hrajou – můžou krásně hrát, když neběhají celý den na place jako našinec – co by dneska stálo Národní divadlo – dneska by nebylo ani za sto milionů k mání – kdepak: Karlův most má větší cenu a je to starý kousek – vida, to jsou krásné dekorace – Gottes grosses Wunder! – zpívají krásně – moc krásně zpívají – jak by krásně nezpívali, když si (...)

(......)