Antoine de Saint-Exupéry

CITADELA
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

C

Dlouho jsem takto rozjímal, co je to hradba. Skutečná hradba je v tobě. Dobře to znají vojáci, kteří před tebou rozvíří své šavle. A už neprojdeš. Lev nemá krunýř, mávnutí jeho tlapy je však jako blesk. Skočí-li na býka, roztrhne ho ve dví jako kus papíru.

Ovšem, dítě je křehké, řekneš, a ten, kdo jednou promění svět, může být snadno v prvních dnech života sfouknut jako svíčka. Já jsem však viděl umírat Ibrahimova chlapce. Dokud byl ještě zdráv, byl jeho úsměv jako dárek. "Pojď." řekli dítěti. A chlapec přistoupil k starci. Usmál se na něho a obestřel ho světlem. Stařec ho poplácal po tváři, nevěda dost dobře, co mu říci. Neboť ten chlapec byl zrcadlem, před nímž tak trochu jímala závrať. Nebo oknem. Před dítětem se totiž vždycky cítíš nesmělý, jako by cosi vědělo. A v tom se nemýlíš, neboť jeho duch je silný, dokud nezakrní pod tvým vlivem. Ze tří oblázků ti postaví válečné loďstvo. Stařec zajisté nevidí v chlapci kapitána válečného loďstva, cítí však onu moc. A chlapec Ibrahimův byl jako včela, jež čerpá pro svůj med ze všeho kolem sebe. Vše se mu stávalo medem. A usmíval se bělostnými zuby. A tys tu stál, nevěda, co skrze ten úsměv uchopit, Neboť není slov. jež by to vyjádřila. Prosté a nádherně se ti tu nabízely jakési neznámé poklady, jako když slunce nad mořem široce protrhne mraky a náhle zavládne jaro. A námořník pojednou cítí, že se proměnil v modlitbu. Pět minut pluje loď v slávě. Založíš ruce na prsou a jenom přijímáš. Stejně i úsměv Ibrahimova chlapce byl jako zázračná příležitost, která jde kolem tebe, aniž víš, v čem a jak se jí chopit. Jako příliš krátce trvající vláda nad prosluněným územím a bohatstvími, která sis ani nestačil prohlédnout. O nichž nedokážeš nic říci. Víčka toho chlapce se otvírala a zavírala jako okna do jiného světa. A čemusi tě učil, třebaže mnoho nemluvil. Neboť to pravé učeni neznamená k tobě hovořit, nýbrž vést tě. A tebe, staré dobytče, vedl ten mladý pastýř po neviditelných pláních, o nichž bys nedokázal povědět nic víc, než že ses cítil na jednu minutu jako nakojen a nasycen a napojen. A právě o tomto chlapci, jenž byl pro tebe jakýmsi znamením neznámého slunce, ses dozvěděl, že umírá. Celé město se proměnilo v bdící hlídačku a kvočnu. Stařeny (...)

(......)