Antoine de Saint-Exupéry

CITADELA
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

CXXII

(...) "Darovat kulturu," říkat otec, "znamená darovat žízeň. Ostatní přijde samo od sebe." Kdežto ty sytíš nacpaná břicha už předem hotovými nápoji. Láska je volání po lásce. Stejně tak kultura. Spočívá právě v žízni. Ale jak pěstovat žízeň?

Žádáš si vždycky jen podmínek vlastního trvání. Člověk utvářený alkoholem si žádá alkoholu. Ne, že by mu byl snad alkohol nějak prospěšný, naopak, zemře na něj. Člověk utvářený tvou kulturou si bude žádat tvé kultury. Jediným pudem je pud trvání. A tímto pudem je ovládán pud života. Často jsem viděl, jak lidé raději volili smrt, než by žili mimo svou obec. A ty sám jsi také viděl, jak i gazely či ptáci v tvém zajetí hynou.

A když tě vytrhnou od ženy a dětí a z tvých zvyků, nebo když někde na světě vyhasne světlo, z něhož jsi žil --- to světlo, které září i z hlubin kláštera ---, může se stát, že na to zemřeš.

Chci-li tě tedy zachránit před smrtí, stačí, abych ti objevil duchovní říši, v níž bude tvá milá jakoby v záloze, aby tě přijala. Rázem budeš žít dál, neboť tvá trpělivost nezná mezí.

Dům, z něhož pocházíš, ti v poušti slouží, třebaže je daleko. Slouží ti i tvá milá, třebaže je daleko a třeba spí. Nedokážeš však přežít, rozváže-li se některý uzel a věci se rozpadnou. Umíráš, zemřou-li tvoji bozi. Z nich totiž žiješ. A žít můžeš jen tím, na co můžeš i zemřít. Když v tobě probudím určitý nádherný cit, budeš ho přenášet z pokolení na pokolení. Povedeš své děti k tomu, aby dokázaly vyčíst za věcmi onu tvář, tvář, která je cosi jako tvář panství za jeho rozličnou hmotou, a je to ta jediná, kterou má člověk milovat.

Pro hmotu umírat nebudeš. Naopak, poplatná je ona, ne ovšem tobě, který jsi cesta a přechod, nýbrž je poplatná panství. A ty mu ji podřídíš. Až se však panství uskuteční, zemřeš, abys zachránil jeho celistvost. Dokážeš zemřít pro smysl knihy, rozhodně ne však pro inkoust a papír.

Neboť jsi uzel vztahů a tvá totožnost nespočívá v tom, že máš tu a tu tvář, to a to tělo, majetek či úsměv, nýbrž spočívá v určité struktuře, jež skrze tebe vyrostla, v určité zjevené tváři, která je z tebe a tebe ustavuje. Ona skrze tebe nabývá své jednoty, ale ty zároveň pocházíš z ní. Málokdy o ní můžeš hovořit: abys ji přenesl do druhého člověka, k tomu zde chybí slova. Stejně jako s tvou milou. Můžeš mi říci její jméno, ale lásku do mne ty slabiky nijak nepřenesou. Musíš mi svou milou (...)

(......)