XVI
Vítr slov se mi vždycky zdál planý a pohrdal jsem jím. A slovnímu žonglérství jsem nevěřil. Když na mne moji nenapravitelně tupí vojevůdci naléhali: "Lid se bouří, musíš být obratný ...", posílal jsem je pryč. Neboť obratnost je jenom prázdné slovo. V tvorbě se kličkovat nedá. Člověk vytváří to, co dělá, a nic jiného. A sleduješ-li určitý cíl a přitom předstíráš jiný, nazve tě obratným jedině ten, kdo se dal obelstít slovy. Neboť vytváříš koneckonců to, k čemu směřuješ právě v tuto chvíli. I kdyby ses tím zabýval jen proto, abys proti tomu bojoval. Když vedu válku proti nepříteli, utvářím svého nepřítele. Činím ho pevným a tvrdým. A marně budu tvrdit, že jsem zesílil útlak jen ve jménu budoucích svobod, neboť vytvářím především útlak. V životě kličkovat nelze. Strom také neoklameš: roste podle toho, jaký mu dáš směr. Všechno ostatní je pouze vítr slov. A jestliže obětuji své pokolení pro štěstí pokolení budoucích, obětoval jsem tím lidi. Ne tyto zde či ony, ale všechny. Prostě jsem na ně uvalil neštěstí. Všechno ostatní je pouze vítr slov. A vedu-li válku proto, abych dosáhl míru, vytvářím válku. Mír není stav, jehož by se dalo dosáhnout válkou. Jestliže uvěřím v mír dosažený zbraní, pak zemřu, sotva odzbrojím. Mír mohu nastolit jen tehdy, pokud ho sám vytvářím. Jen tehdy, pokud přijímám a vstřebávám a pokud se má říše stane pro každého výrazem jeho jedinečných přání. Neboť jeden a týž obraz může každý milovat po svém. A pouze nedokonalost řeči obrací lidi proti sobě, neboť předmět lidské touhy se v ničem nemění Nikdy jsem nepotkal člověka, který by si přál zmatek, podlost či zkázu. Ten znepokojující obraz, který by člověk rád vytvořil, je stejný od jednoho konce světa na druhý, jen cesty, jimiž se ho lidé snaží dosáhnout, jsou různé. Jeden věří, že svoboda poskytne člověku možnost rozvinutí, druhý, že násilí ho učiní velkým, a tak velikost člověka je cílem obou dvou. Jeden věří, že láska k bližnímu sjednocuje, druhý dobrým srdcem pohrdá, neboť v něm vidí jen úctu k vředu a chce, aby lidé budovali věž a navzájem tak vytvářeli jeden druhého. A oběma jde o lásku. Jeden věří, že řešením všech problémů je blahobyt, neboť člověk zbavený povinností bude mít čas, aby vzdělával srdce, rozum a duši. Druhý se zase domnívá, že hodnota lidského srdce, rozumu a duše naprosto nespočívá v potravě, nýbrž v daru, který je od člověka vyžadován. Věří, že krásné jsou jen chrámy, které si vyžádal Bůh, a které jsou mu odevzdány jako výkupné. A oba přitom touží zušlechtit duši, rozum a srdce. A oba mají pravdu, neboť jak by mohlo otroctví a krutá, otupující dřina učinit člověka velkým?
A jak by mohly učinit člověka velkým povolnost, úcta k hnilobě a plané dílo, dílo, které je pouze lenošnou kratochvílí?
A hle, jak vinou slov, jež selhávají, sahají ve jménu jedné a téže lásky po zbraních. A je tu válka, což je hledání a boj a nesouvislý pohyb nutným směrem. Stejně jako ten básníkův strom, který se narodil slepý a tápal po zdech svého vězení, až prorazil konečně vikýř a vzpřímený a slavný vytryskl rovnou k slunci.
Mír nevymáhám násilím. Kdybych si nepřítele pouze podrobil, naopak bych ho tím i s jeho nenávistí vytvářel. Veliké je pouze přivést k víře, a přivést k víře, to znamená přijmout. Nabídnout každému oblek podle míry, aby se v něm cítil volný. Neboť protimluvy plynou jenom z nedostatku génia. Modlím se proto znovu:
.Osviť mne, Pane. Dej, ať jsem moudřejší, ať dokážu nastolit smír, aniž bych pod nátlakem těch či oněch obětoval něco, po čem horoucně touží. Ať ho nastolím pomocí nové tváře, která by se jim jevila stejnou. Tak jako na lodi, Pane! Jedni, nevědomí, napínají lana na levoboku a zápasí s druhými, kteří je napínají na pravoboku. A ve své nevědomosti se nenávidí. Kdyby však věděli, pracovali by společně a obě strany by sloužily větru."
Mír je strom, který narůstá dlouho. A stejně jako cedr, i my musíme vstřebat ještě mnoho kamenité půdy, než ho vytvoříme v jeho jednotě ...
Budovat mír je jako budovat dostatečně velký chlév, aby tam mohlo ulehnout k spánku celé stádo. Jako budovat dostatečně prostorný palác, aby se v něm mohli shromáždit všichni i se všemi zavazadly. Mají-li tu zůstat, nesmějí být o nic připraveni. Budovat mír znamená dosáhnout, aby mi Bůh propůjčil pastýřský plášť, pod který by se lidé ukryli i s veškerými svými touhami. Tak jak to umí matka v lásce ke svým synům. Jeden je něžný a nesmělý. Druhý vášnivě živý. A třetí třeba hrbatý, bedny a nezdařený. Ale všichni ve vší své rozličnosti hovoří k jejímu srdci. A všichni jsou ve své rozličné lásce matčinou slávou. Avšak mír je strom, který se buduje dlouho. A já nemám tolik světla, kolik je třeba. Dosud není nic zřejmé. Volím a zavrhuji. Bylo by příliš snadné pěstovat mír, kdyby byli už nyní jeden jako druhý.
(...) Moji vojevůdci nikdy pořádně nepochopili, co je to láska.
Dívají se, jak je zamilovaný člověk nadšený svítáním, neboť se mu spolu s probuzením vrací jeho láska. Dívají se, jak je svítáním nadšený bojovník, neboť se mu spolu s probuzením vrací jeho vítězství. Už teď je cítí, jak se v něm rozpíná, a je mu do smíchu. A moji vojevůdci se domnívají, že onu sílu má v sobě ráno, a ne láska. Kdežto já říkám, že bez lásky nelze nic dělat. Nemohou tě bavit kostky, jestliže nejsou obdařeny určitým lákavým smyslem, A svítání, které tě pouze navrací zpátky v tvoji bídu. tě také nemůže těšit. Nebudeš s radostí umíral pro studnu, která k ničemu není.
Ano. čím těžší je práce, které ve jménu lásky věnuješ své síly, tím je tvé nadšení větší. Čím víc dáváš, tím se stáváš větším. Ale ztrácet neznamená dávat. Moji vojevůdci viděli, jak člověk s radostí dává, ale nevyvodili z toho tu prostou věc, že tu je někdo, kdo přijímá. A nepochopili, že k tomu. aby se člověk nadchl, nestačí o všechno ho připravit.
Vzpomínám, jak jsem přistihl jednoho raněného, který byl plný hořkosti a řekl mi:
.Zemřu, pane. Obětoval jsem krev. A nic jsem za to výměnou nezískal. Skolil jsem nepřítele střelou do břicha, a než ho jeho druh pomstil, díval jsem se. jak umírá. Bylo to, jako by mu smrt přinášela naplnění, tak velice byl oddán své víře. Jeho smrt něco platila. Já však jen poslechl rozkazu desátníka, a nikoho jiného, kdo by tím na oplátku něco získal, a proto umírám důstojné, ale nerad," A pokud šlo o všechny ostatní, ti utekli.
i PDF 
.