LXXXI
Právě proto, že katedrálu tvoří určité uspořádání kamenů sobě navzájem podobných, ale rozdělených podle silokřivek, jejichž struktura hovoří k duchu, právě proto je zde i určitý obřad kamenů. A katedrála je pak více nebo méně krásná.
Právě proto, že se liturgie mého roku skládá z určitého uspořádání dnů zprvu sobě podobných, ale rozdělených podle silokřivek, jejichž struktura hovoří k duchu (a jsou dny, kdy se postíš, a jiné, kdy se máte radovat a jiné, kdy nesmíš pracovat, a to jsou silokřivky, s nimiž se setkáváš), právě proto existuje určitý obřad dnů, A rok je potom více nebo méně živý.
A stejně existuje i jistý obřad v rysech lidské tváře. A tvář je více nebo méně krásná. A jistý obřad v armádě, protože ten a ten pohyb je možný, jiný však ne, a to je právě jedna z mých silokřivek, s nimiž se setkáváš. A jsi vojákem armády, která je pak více nebo méně silná. A jistý obřad vesnice, neboť jednou je svátek, jindy vyzvání umíráček, jednou je vinobraní, jindy se slaví společně zeď. nebo je doba hladu, která je pro všechny společná, anebo doba sucha a všichni společně se dělí o vodu a plný měch tu není jenom pro tebe. A ty pocházíš z určité vlasti. A ta vlast je pak více nebo méně vroucí. Neznám na světě nic, co by nebylo především obřadem. Neboť nemáš co čekat od katedrály bez slohu, od roku bez svátků, od tváře bez proporcí, armády bez pravidel a vlasti bez obyčejů. Nevěděl bys, co si s tou rozpadlou stavební hmotou počít.
Proč by ty rozpadlé předměty měly být skutečné a proč by obřad měl být iluze? Když předmět sám je ve svých jednotlivých částech obřad. Proč by měla být armáda méně skutečná než kámen? Kamenem přece nazývám určitý obřad, podle něhož je v kameni složen prach. A rokem nazývám určitý obřad dnů. Proč by měl být rok méně pravdivý než kámen?
Oni však vidí pouze jedince. Ano, je dobře, když se jedincům daří, když mají co jíst a co si obléci a příliš netrpí. Ale v tom podstatném jsou mrtvi a jsou jen rozpadlými kameny, jestliže ve své říši nenastolíš ritus lidí.
Jinak totiž není člověk ničím. A když ti zemře bratr, nezapláčeš pak pro něho víc, než by zaplakal pes pro psa, který se topí a je s ním z jednoho vrhu. A když se ti bratr odněkud vrátí, nebudeš se ani radovat. Neboť bratrův návrat, to má být cosi, jako když zkrásní chrám, a bratrova smrt, jako když se chrám zhroutí.
A nepozoroval jsem, že by berberští uprchlíci byli oplakávali mrtvé.
Jak bych ti mohl ukázat, co hledám? Vždyť nejde o předmět hovořící k smyslům, ale k duchu. Nechtěj, abych hájil obřad, jejž nastoluji. Logika leží v rovině věcí, a ne v rovině uzlu, jenž ty věci svazuje. Tam už mi slova chybějí. Jistě jsi viděl housenky, jak lezou bez očí za světlem anebo vzhůru po stromě. Díváš se na ně jakožto člověk a můžeš slovy vyjádřit, k čemu směřují. Nakonec řekneš: "Světlo" nebo "Koruna". Ale ony to nevědí. Stejně je tomu s tebou. Když přijmeš něco z mé katedrály, z mého roku, tváře nebo vlasti, je v tom tvá pravda. A vítr slov, který je dobrý leda pro věci, mne nezajímá. Jsi jako housenka. Neumíš pojmout, co hledáš.
A když pak vyjdeš z katedrály, z roku či z říše krásnější, posvěcený, nasycený neviditelnou potravou, řeknu si: "Toto je krásná katedrála, která se hodí pro člověka. A krásný rok. A krásná říše." l když třeba nebudu znát hledisko, z něhož bych poznal, proč tomu tak je. Stejně jako ta housenka, i já jsem prostě nalezl cosi, co je pro mne. Jako když hledá slepec v zimě oheň pomocí dlaní. A najde jej. A odloží hůl a se zkříženýma nohama u něho usedne. Třebaže oním způsobem, jakým víš o ohni ty, on sám o něm nic neví. Nalezl však pravdu svého těla, neboť, jak vidíš, už se z toho místa nepohne. A chceš-li mé pravdě vyčítat, že není pravdou, budu ti vyprávět o smrti jediného skutečného geometra, mého přítele, který mne prosil, když cítil, že zemře, abych byl u něho.
i PDF 
.