Nové Literární doupě!
Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.
Nový web LD vám přínáší stejně hodnotný obsah jako tyto stránky, ale v lepší podobě a s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub 
i PDF 
.
POZOR!!! Při této příležitosti dáváme mimořádně k dispozici pro prvních 100 zájemců slevový kupón na -50% na e-knihy na novém LD (při objednávce alespoň za 100 Kč před slevou). Kód kupónu je: nld2023
LXXX
Modlitba osamělé ženy:
"Smiluj se nade mnou, Pane, tíží mne samota. Nic neočekávám. Sedím tu v pokoji a nic ke mně nehovoří. Přesto však to, po čem toužím, není přítomnost lidí, protože uprostřed davu se cítím ještě víc ztracená. Ale jiná žena, mně podobná, stejné osamělá v podobném pokoji, se přesto cítí naplněna, když se někde po domě pohybují ti, které má ráda. Neslyší je ani nevidí. Ničeho se jí v tu chvíli od nich nedostává. Stačí jí ke štěstí vědomí, že její dům je obydlen. Já také, Pane, nežádám nic, co lze vidět či slyšet. Tvé zázraky nejsou určeny smyslům. Stačí jen, abys mého ducha osvítil světlem domova, a budu uzdravena.
Pane, když cestující v poušti pochází z obydleného domu, může ten dům být třeba až na konci světa, a přesto mu bude potěchou. Cestující je z něho živ přes všechny vzdálenosti, a kdyby zemřel, zemře v lásce ... A proto, Pane, nežádám ani tolik, aby byl můj domov blízko.
Když chodce uprostřed davu zasáhne určitá tvář, rázem je proměněn, i kdyby ta tvář nebyla pro něho. Jako když se zamiluje voják do královny. Stane se vojákem královny. A proto, Pane, nežádám ani tolik, aby mi byl ten domov přislíben.
Na širých mořích lze potkat lidské osudy, horoucně zasvěcené ostrovu, který vůbec neexistuje. Ti lidé se plaví na lodi, zpívají zpěv ostrova a nacházejí v tom štěstí. Naplnění jim nepřináší ostrov, ale píseň. A proto, Pane, nežádám ani tolik, aby ten domov někde byl ... Samota, Pane, je pouze plodem nemocného ducha. Vlast ducha je jen jedna, a sice smysl věcí. Tak jako smyslem kamenů je chrám. Jen v tomto prostoru narostou duchu křídla. Neraduje se z věcí, ale jen z tváře skrze ně čtené, která je svazuje. Nauč mě prostě číst. Potom, Pane, má samota skončí."
