Saki
překlad: František Vrba

KRUTÉ ŠPRÝMY
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Pavučina

Umístění kuchyně na statku bylo nejspíš věcí náhody nebo libovůle, působilo však, jako by je byl záměrně naplánoval mistr strategie v oboru venkovské architektury. Ze sklepa na mléko, ze dvora s drůbeží, od záhonů se zeleninou, prostě ze všech důležitých pracovišť statku se člověk snadno dostal do rozlehlého kuchyňského přístavu, kde bylo dost místa pro všechny a kde se stopy zablácených bot snadno zametly z dlaždicové podlahy. Přesto však, že kuchyň ležela tak příhodně na křižovatce všeho lidského ruchu, z jejího širokého tabulkového okna s pohodlnou lavicí, umístěnou ve výklenku za mohutným krbem, bylo vidět do volné krajiny, na kopce, vřesoviště a zalesněná údolíčka. Okenní arkýř tvořil téměř samostatný pokojík, svou polohou i možnostmi využití nejpříjemnější zákoutí na statku. Mladá paní Ladbruková, která se právě s manželem na jeho statek přistěhovala, vysílala k tomuto útulnému koutku žádostivé pohledy a prsty ji svrběly, aby ho rozsvítila květovanými záclonkami, vázičkami s květy a nějakou tou policí se starým porcelánem. Zatuchlý parádní pokoj s okny do studené a neveselé zahrady, sevřené mezi vysoké holé zdi, nevyvolával totiž zrovna pomyšlení na pohodlí ani na výzdobu.

„Až se tady víc zabydlíme, zařídím si tu kuchyň, že budete žasnout,“ říkávala mladá žena občasným návštěvám. V těch slovech se tajilo nevyslovené, a dokonce ani v duchu nepřiznané přání. Ema Ladbruková byla na statku paní; společně s manželem si mohla mluvit do hospodářství a do jisté míry i rozhodovat. V kuchyni však paní nebyla.

Na jedné z polic staré kredence, vedle otlučených omáčníků, cínových džbánků, struhadel na sýr a zaplacených účtů, ležela ohmataná a otřepaná bible, na jejíž první stránce bylo vybledlým inkoustem zaznamenáno jisté křestní datum před čtyřiadevadesáti lety. A na téže žluté stránce hned vedle stálo jméno Marta Craleová.

Marta Craleová bylo kdysi jméno žluté a vrásčité stařeny, která pajdala po kuchyni a věčně si brumlala, takže připomínala šustící podzimní list, zmítaný dosud sem a tam zimními větry. Posledních víc než sedmdesát let prožila pod jménem Marta Mountjoyová. Déle, než sahala paměť všech současníků, cupitala sem a tam mezi pecí a prádelnou a sklepem na mléko, na dvůr s drůbeží a na zahradu, brumlala si, bručela a nadávala, ale bez ustání něco dělala. Ema Ladbruková, kterou stařena vzala na vědomí právě tak málo jako včelu, jež v létě zabloudí oknem do místnosti, ji zpočátku pozorovala s jakousi vyděšenou zvědavostí. Marta byla tak stará a tak srostlá se statkem, že bylo těžké brát ji jako lidskou bytost. Starý Rek, ovčácký pes s bílým čumákem a ztuhlými údy, který už čekal jenom na smrt, působil málem lidštěji než zvadlá a vyschlá stařena. Rek býval ještě hravé a dovádivé štěně, pominuté radostí ze života, když ona už pajdala jako vrásčitá babka; a teď ležel slepý a lapal po dechu jako v posledním tažení, kdežto ona dosud ze všech svých slabých sil pracovala, dosud zametala, pekla a prala, dosud ruchala (...)

(......)