Saki
překlad: František Vrba

KRUTÉ ŠPRÝMY
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Chvilka klidu

„Pozvala jsem k nám Latimera Springfielda na neděli a pak přes noc,“ oznámila paní Durmotová u snídaně.

„Já myslel, že neví, kam dřív skočit s těmi volbami,“ poznamenal její manžel.

„Právě, volí se ve středu a do té doby z něho chudáka zbude jen stín. Představ si volební kampaň v tomhle lijáku, tahat se po rozblácených venkovských cestách a řečnit k promoklým posluchačům v průvanu školních tříd, den co den a celých čtrnáct dní. V neděli ráno má mluvit v nějaké modlitebně, takže hned odtamtud může přijet k nám a úplně vypadnout ze všeho, co nějak souvisí s politikou. Nedovolím mu na ni ani pomyslet. Sundala jsem na schodech ten obraz Cromwella, jak rozpouští Dlouhý parlament, a z kuřárny jsem dala pryč i portrét toho koně, co na něm jezdil vůdce opozice. A ty, Věro,“ obrátila se paní Durmotová na svou šestnáctiletou neteř, „si dej pozor, jakou si vezmeš do vlasů mašli; jenom ne modrou ani žlutou, to jsou barvy soupeřících stran. A smaragdová nebo oranžová by byly skoro stejně nevhodné, připomínat mu barvy Irska, když teď půjde o irské státní právo.“

„Při návštěvách státníků nosím vždycky mašli černou,“ odpověděla Věra s drtivou důstojností.

Latimer Springfield byl zachmuřený a obstárlý mladý muž, který bral politiku asi v tom duchu, jako jiní lidé nosí poloviční smutek. Nebyl sice žádný nadšenec, zato byl houževnatý dříč, a paní Durmotová netrefila daleko od pravdy, když tvrdila, že ho volební kampaň pořádně vysiluje. Chvilka klidu, kterou mu vnutila, mu rozhodně přišla vhod, ale volby v něm vyvolaly příliš velké nervové napětí, než aby se ho dokázal úplně zbavit.

„Já vím, že prosedí půlku noci a bude si pilovat závěrečné projevy,“ poznamenala paní Durmotová s politováním, „ale aspoň jsme se dokázali politice vyhnout celé odpoledne a večer. Víc dělat nemůžeme.“

To se ještě uvidí, řekla si Věra, ale řekla si to jen pro sebe. Latimer za sebou sotva dovřel dveře ložnice, a už se pohroužil do spousty poznámek a brožur, s plnicím perem a s notesem v pohotovosti, aby mu pomohly v uspořádání taktických fakt i taktních fikcí. Pracoval tak asi pětatřicet minut a dům se zdánlivě oddal zdravému venkovskému spánku, když se z chodby ozvalo přidušené zakníkání a hluk nějaké tahanice, načež následovalo hlasité zaklepání na jeho dveře. Než stačil odpovědět, vrazila do pokoje Věra s plnou náručí a vyhrkla: „Můžu je tady nechat?“

A postavila na zem černého čuníka a bojovně načepýřeného černorudého kohouta.

Latimer měl zvířata dost rád a zvlášť se zajímal o chov drobného domácího zvířectva z ekonomického hlediska. Po pravdě řečeno, jedna z brožur, jimiž se právě zabýval, horlivě propagovala další rozvoj chovu vepřů a drůbeže v našich venkovských okresech; projevil však omluvitelnou neochotu sdílet ložnici, byť i prostornou, s ukázkovými produkty kurníků a prasečinců.

„Nebylo by jim lépe někde mimo dům?“ zeptal se, taktně maskuje starost o své vlastní pohodlí předstíranou obavou o pohodlí jejich.

„Mimo dům už nic (...)

(......)