Saki
překlad: František Vrba

KRUTÉ ŠPRÝMY
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Canossa

Demosthenes Platterbaff, význačný zneklidňovatel, stál před soudem pro vážné provinění a oči politického světa byly soustředěny na porotu. Provinění, jak je třeba konstatovat, bylo vážné spíše pro vládu než pro obžalovaného. Vyhodil totiž do povětří Albertovu síň v předvečer tanečního čaje liberální federace, při kteréžto příležitosti se očekávalo, že ministr financí přednese svou novou teorii: „Roznášejí koroptve nakažlivé choroby?“ Platterbaff si pro svůj čin vybral nejvhodnější okamžik – taneční čaj byl sice narychlo odložen, ale jiné politické události se v žádném případě odložit nedaly. Druhý den po soudním procesu se měly konat doplňovací volby v Nemesis za Bukem a Platterbaffovi přívrženci otevřeně oznámili, že bude-li jejich hrdina úpět na den voleb v žaláři, vládní kandidát určitě padne. O Platterbaffově vině se však bohužel nedalo pochybovat ani se nedala zatušovat. Obžalovaný nejenže se doznal, ale prohlásil, že svůj kousek hodlá při nejbližší příležitosti opakovat jinde. Během soudního řízení bedlivě zkoumal malý model Síně svobodného obchodu v Manchesteru. Porota nemohla shledat nic jiného, než že obžalovaný vyhodil Albertovu síň do povětří záměrně a zúmyslně. Problém byl v tom, zda se najdou nějaké polehčující okolnosti, které by umožnily zprostit obžalovaného viny. Jakýkoli trest, který by zákon považoval za nutné vynést, by ovšem byl okamžitě amnestován, z vládního hlediska však bylo svrchovaně žádoucí, aby k takovému omilostnění nemuselo dojít. Urychlená amnestie v předvečer doplňovacích voleb pod hrozbou volební porážky, kdyby s omilostněním došlo k průtahům, nebo kdyby k němu dokonce nedošlo vůbec, by sice ještě nemusela znamenat kapitulaci, ale silně by tak vypadala. A opozice by vládu víc než ochotně obvinila z nešlechetných pohnutek. To tedy bylo příčinou napjatého očekávání v přeplněné soudní síni i ve skupinkách shromážděných kolem telegrafních přístrojů ve Whitehallu, v Downing Street a v jiných vládních budovách.

Porota skončila rokování a vrátila se, aby oznámila výsledek. Soudní síní to vzrušeně zašumělo a pak nastalo mrtvé ticho. Předseda poroty přečetl výrok:

„Porota shledává obžalovaného vinným z toho, že vyhodil do povětří Albertovu síň. Dodává k tomu, že v Nemesis za Bukem má dojít k doplňovacím volbám do parlamentu.“

„To ovšem,“ vyskočil honem vládní žalobce, „znamená osvobozující rozsudek?“

„To sotva,“ odpověděl chladně soudce. „Cítím se povinen odsoudit obžalovaného na týden do vězení.“

„A pánbůh se smiluj nad výsledkem voleb!“ zvolal neuctivě jeden mladší právník.

Byl to skandální rozsudek, ale soudce ovšem nesdílel politiku ministerské rady.

Soudní výrok byl veřejnosti oznámen dvacet minut po páté hodině odpoledne; v půl šesté se už shromáždil před rezidencí ministerského předsedy hustý dav, který bojovně prozpěvoval:

 Den pouhý jestli v žaláři
 má vytrpět náš rek,
 pak tisíc pět set voličů
 vám projeví svůj vztek!
 

„Tisíc pět set!“ zachvěl se ministerský (...)

(......)