Saki
překlad: František Vrba

KRUTÉ ŠPRÝMY
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Život v ohradě

„Tyhle ohrazené terasy v zoologické zahradě jsou velké zlepšení proti těm starým klecím s divokou zvěří,“ řekla paní Gurtleberryová a odložila ilustrovaný časopis. „Dávají člověku iluzi, že zvířata vidí v jejich přirozeném prostředí. Do jaképak míry asi tu iluzi mají i sama zvířata?“

„To asi jak které,“ odpověděla její neteř. „Takový kur divoký by nejspíš pokládal za dost věrné napodobení podmínek života v džungli, kdyby měl dostatečný počet slepic, dost rozmanitého zrní a mravenčích vajíček na zob, pořádný kus písčitého břehu, aby se měl kde popelit, příhodný strom na hřadování a nějakého toho soka, aby se nenudil. Samozřejmě že by tam neměly chybět ani divoké kočky, draví ptáci a jiní nositelé náhlé smrti pro zvýšení iluze svobody, ale ty si takový pták dokáže domyslet sám – podívej se na obyčejnou kvočnu, jak poplašeně kdáká, když má kuřata a nade dvorkem přeletí pouhá vrána nebo holub.“

„Tak ty tedy myslíš, že opravdu mají určitou iluzi, když se jim dá dost prostoru –“

„Jenom ve výjimečných případech. Nic mě nepřesvědčí, že jeden akr betonové ohrady nahradí nějakému vlkovi nebo ocelotovi prostor pro noční lovy, jaký by měl k dispozici v divočině. Jen si představ ten bohatý slovník zvuků, pachů a vzpomínek, který se před takovým divokým zvířetem otvírá každý večer, když vyráží ze svého doupěte a ví, že za chvíli poběží na nějaké vzdálené loviště, kde je čeká všechna radost i zuřivost honby za kořistí; představ si tu záplavu pocitů v mozku, pro který každé zaharašení, každý výkřik, každá ohnutá větvička a každý závan do nozder znamená otázku života a smrti – a večeře. Představ si, s jakým ukojením se kradeš ke svému vlastnímu napajedlu, vybíráš si svůj vlastní strom na broušení drápů a nacházíš si vlastní pelech z uschlé trávy na rozvalování. A pak místo toho všeho dostaneš betonový výběh, který má přesně stejné rozměry, ať se po něm rozběhneš, nebo plížíš, plný vyčichlých a jednotvárných pachů a obklopený pokřikem a rámusem, který už dávno ztratil jakýkoli význam i zajímavost. Jako náhražka za staré těsné klece jsou ty nové ohrady jistě výborné, ale život na svobodě imitují pořád jen uboze.“

„To je smutné pomyšlení,“ řekla paní Gurtleberryová. „Vypadají tak prostorně a přirozeně, ale co připadá přirozené nám, neznamená pro takové divoké zvíře vůbec nic.“

„V tom se právě projevuje naše větší schopnost sebeklamu,“ poznamenala neteř. „My dokážeme žít neskutečným, hloupým a malicherným životem v našich vlastních ohradách a namlouvat si přitom, že jsme volní lidé, nespoutaní překážkami, a že žijeme rozumně v rozumných podmínkách.“

„Ale božíčku!“ vykřikla teta a zaujala pohoršeně obrannou pózu. „Vždyť přece žijeme rozumně! Co proboha myslíš těmi překážkami? Nespoutává nás nic jiného než obyčejné slušné konvence civilizované společnosti.“

„Spoutává nás,“ namítla chladně a nelítostně neteř, „nedostatek peněz a příležitostí, a především nedostatek iniciativy. Některým lidem omezený příjem nevadí, dokonce se (...)

(......)