Saki
překlad: František Vrba

KRUTÉ ŠPRÝMY
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Vetřelci

Ve smíšeném lese někde na východních výběžcích Karpat stál a naslouchal jedné zimní noci jistý muž, jako by čekal, až mu přijde na dohled a potom na dostřel pušky nějaké lesní zvíře. Jenomže zvěř, kterou tak pozorně vyhlížel, nefigurovala v loveckém kalendáři dovoleného odstřelu; Ulrich von Gradwitz patroloval v temném lese v očekávání lidského nepřítele.

Gradwitzovy hvozdy byly rozlehlé a plné zvěře; úzký pruh zalesněného srázu, táhnoucí se po jejich okraji, nevynikal ani zvěří, ani loveckými příležitostmi, byl to však nejžárlivěji střežený vlastníkův pozemek. Proslulá soudní pře za časů jeho děda vyrvala ten kus lesa z neoprávněné držby sousední rodiny drobných statkářů. Vyvlastněná strana se nikdy se soudním rozhodnutím nesmířila a vztahy mezi oběma rodinami po tři generace otravovala dlouhá řada pytláckých výprav a podobných výtržností. Když se stal hlavou rodiny Ulrich, přerostl rodinný svár v osobní zášť, a jestli Ulrich na světě někoho nenáviděl a přál mu všechno nejhorší, byl to Georg Zneym, dědic sporu a neúnavný pytlácký vetřelec do hraničního lesa, o který se bojovalo. Spor by byl možná sám odumřel nebo by skončil nějakým kompromisem, kdyby tomu nebránila osobní zlá vůle obou mužů; už jako chlapci žíznili navzájem po své krvi; jako muži se modlili, aby protivníka postihlo neštěstí, a této vichrné zimní noci sebral Ulrich své hajné, aby hlídali temný les, ne v honbě za čtyřnohou kořistí, ale aby vyčíhali plížící se lotry, které podezíral, že mu pronikají přes hranice. Srnci, kteří se za vichřice obvykle drželi v chráněných pelíšcích, pobíhali tu noc jako štvanci a tvorů navyklých za tmy spát se zmocnil poplašený neklid. V lese určitě působil nějaký rušivý element a Ulrich lehce uhodl, odkud se ten rozruch šíří. Oddělil se od hajných, které rozestavěl na číhanou po hřebeni kopce, a sám se pustil dolů po příkrých svazích do divoké houštiny podrostu, pátravě se rozhlížeje mezi stromy a napínaje sluch, aby ve fičících poryvech větru a v ustavičném zmítání větví zahlédl nebo zaslechl záškodníky. Kdyby tak dnešní noci v těch temných odlehlých místech narazil na svého soupeře Zneyma, muž proti muži a bez svědků – nic jiného si nepřál. A když obešel kmen obrovského buku, octl se náhle tváří v tvář muži, kterého hledal.

Oba nepřátelé se dlouho němě měřili zuřivými pohledy. Oba měli v ruce pušku, oba měli v srdci nenávist a hlavu plnou vraždy. Náhoda jim dala příležitost k vybití celoživotní vášně. Jenomže člověk vychovaný podle pravidel civilizace, která ho krotí, nedokáže jen tak chladnokrevně a beze slova zastřelit bližního, leda za urážku svého domácího krbu a své cti. A než stačili překonat okamžik zaváhání a odhodlat se k činu, překonal je oba násilný zásah přírody. Na zuřivé zaječení bouře odpověděl děsivý praskot nad jejich hlavami, a než stačili uskočit, dopadl na ně s rachotem mohutný bukový kmen. Ulrich von Gradwitz zjistil, že leží na zemi, paži pod sebou že má bez vlády a druhou skoro stejně bezmocně (...)

(......)