William Shakespeare
překlad: Josef Václav Sládek

ZKROCENÍ ZLÉ ŽENY
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

JEDNÁNÍ DRUHÉ

Scéna první

V Padově. – Pokoj v domě Baptistově.

(Vystoupí KATEŘINA a BIANKA.)

BIANKA: Tak, dobrá sestro, neubližuj mi
a sobě nekřivdi, že služku chceš
a otrokyni ze mne učinit.
Tím pohrdám. Co ale ostatních
se tretek týče, všech se ráda vzdám,
ba i těch šatů svých, až na sukni.
Jen poruč, a co chceš, ti udělám,
vždyť dobře vím, co k starším povinnost.

KATEŘINA: Ze všech tvých ženichů, ti poroučím,
bys řekla, koho nejvíc miluješ.
A přetvářky se chraň!

BIANKA: Věř, sestro, u všech mužů živoucích
jsem dosud nezhledla té zvláštní tváře,
jež nad jiné by se mi líbila.

KATEŘINA: Miláčku, lžeš! Hortensio to není?

BIANKA: Jej máš-li ráda, sestro, přísahám,
že budu mluvit za tebe; – je tvůj.

KATEŘINA: Ó, pak ti milejší snad bohatství,
chceš Grémia, bys krásu zachovala?

BIANKA: Ty pro něho mi tedy závidíš?
Ne, žertuješ – a nyní znamenám,
že vše, cos udělala, byl jen žert.
Ach prosím, sestro, rozvaž mi ty ruce!

KATEŘINA: To žert-li byl, pak žertem bylo vše!

(Udeří ji.)

(Vystoupí BAPTISTA.)

BAPTISTA: Hoj, zpátky, slečno, nač té svévole?
Sem, Bianko, – pláče děvče ubohé!
Jdi k svému šití, pranic neměj s ní.
Ó hanba, stvůro ďáblem posedlá,
proč křivdíš té, jež nezkřiví ti vlasu?
Kdy zranila tě příkrým slůvkem jen?

KATEŘINA: Že mlčí, dráždí mne a pomstím se!

(Vrhá se na ni.)

BAPTISTA: Jak – přede mnou? Má Bianko, odejdi!

(Odejde Bianka.)

KATEŘINA: Vy zbraňujete mi? – Aj, vidím teď,
je poklad váš a tak se musí vdát.
Já o svatbě jí bosa tančit mám
a pro samou tu vaši lásku k ní
mám já se v pekle vodit s opicí!
Nemluvte na mne, půjdu, plakat budu,
než hodí se to, bych se pomstila.

(Odejde Kateřina.)

BAPTISTA: Zda v světě byl kdy člověk soužen tak!
Leč kdo to přichází?

(Vystoupí GREMIO a LUCENTIO v oděvu prostého člověka. – PETRUCHIO a HORTENSIO jako hudebník. – TRANIO s BIONDELLEM nesoucím loutnu a knihy.)

GREMIO: Dobré jitro, sousede Baptisto.

BAPTISTA: Dobré jitro, sousede Gremio. Pozdrav Bůh, pánové!

PETRUCHIO: Též vás, můj dobrý pane! Prosím vás,
nemáte dceru zvanou Kateřinu,
krásnou a ctnostnou?

BAPTISTA: Mám, pane, dceru zvanou Kateřinu.

GREMIO: Toť příliš zhurta; mluvte pořádně.

PETRUCHIO: Ó, křivdíte mi, pane, – dovolte.
Jsem šlechtic veronský, jenž doslechnuv
o její kráse, jejím důvtipu
a rozmilosti, cudné skromnosti
a vzácných darech, vlídném chování,
si dovoluji vejít – smělý host –
k vám do domu, bych sám se přesvědčil
o pověsti tak často slýchané.
A závdavkem na dobré uvítání
k vám ze svých lidí vedu jednoho,

(představuje Hortensia)

jenž hudbu zná i matematiku,
by doučil ji zdatně vědám těm,
jichž, pokud vím, už není neznalá.
Je z Mantovy a Licio se zove.

BAPTISTA: Jste vítán, pane, – kvůli vám on též.
Leč Kateřina, moje dceř, to vím,
vám nehodí se – k mému zármutku.

PETRUCHIO: Ah – nehodláte s ní se rozloučit! –
Neb moje osobnost vám není vhod?

BAPTISTA: Jste na omylu, (...)

(......)