William Shakespeare
překlad: Josef Václav Sládek

ROMEO A JULIE
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Scena 5.

Zahrada Capuletova.

Vystoupí Julie.

 

Jul. Když poslala jsem chůvu, tlouklo devět, 

a slíbila, že za půl hodiny 

se vrátí. Snad ho nenašla; – ne tak. 

Ó chromá jest! a lásky poslové 

by měly býti pouze myšlénky, 

jež letí desetkráte rychleji 

slunečných paprsku, když honí tmu

s hor mrakavých. A proto lásky vůz

jen rychlokřídlí táhnou holoubci,

a proto větroletný Cupido

má perutě. – Ted na nejvyšším vrchu

své denní pouti slunce spočívá;

a od devíti do dvanácti jsou

tři dlouhé hodiny; – a nepřišla.

Cit kdyby měla, mladou, vřelou krev,

tak rychle jako míč by letěla;

mé slůvko by k miláčku duše mé

jí mrštilo a jeho ke mně zpět.

Však stáří lidi jako v mrtvé mění;

tak nehýbni jsou, těžcí, olovění.

Vystoupí Chůva s Petrem.

Můj Bože, tady jest! Ó zlatá chůvo, 

co nového? Či nalezla jsi jej? 

Ať odejde tvůj sluha. 

Chůva. Petře, počkej tam u dveří.

 

(Petr odejde.) 

 

Jul. Nuž, dobrá, zlatá chůvo. –

Ó Bože, co tak smutná vypadáš? 

Byť zprávy byly teskný, vesele 

jen pověz je; když dobry, kazíš hudbu 

těch sladkých novin, hraješ-li mi je 

tak s tváří zatrpklou.

Chůva. Jsem zemdlena;

jen minutu mi přejte oddechu. 

Fi, jak mne kosti bolí! byl to hon! 

Jul. Já chtěla bych, bys měla kosti mé, 

a já tvé zprávy; prosím tě, jen mluv, 

má dobrá, dobrá chůvičko, jen mluv. 

Chůva. Můj umučený Ježíši, nač kvap? 

což nemůžete počkat chviličku? 

či nevidíte, že jsem bez dechu? 

Jul. Jak’s bez dechu, když tolik dechu máš 

mi povědíti, že jsi bez dechu? 

Ta výmluva, proč váháš povídat, 

jest delší, než co váháš povědít. 

Máš zlé, či dobré zprávy? – odpověz; 

rci tak neb tak; co dál, se dočkám již, 

jen upokoj mne, dobré to, či zlé? 

Chůva. Inu, to jste si pěkně volila! vy si neumíte vybrat muže. –  Romeo! – ne – to ne. Tvář má takto slušnější než ledakdo, ale v holeních jest nade všechny jiné; a ruka, noha, tělo, ačkoliv nestojí za řeč, jsou nevyrovnatelny; není sic květem dvornosti; ale ručím za něho, tichý jako beránek. Jen tak dále, děvče, a boj se Boha. – Jak, obědvali jste dnes doma?

Jul. Ne, ne; to všechno věděla jsem již;

co říká o sňatku? co o sňatku? 

Chůva. Můj Bože, Bože, jak mne hlava bolí! 

ta moje hlava! – třeští, jak by se 

na dvacet kusů chtěla rozskočit.

A pak ta záda, – ach má záda, záda.

Bůh vám to odpusť, že mne posíláte,

bych takým honem uhnala si smrt. 

(...)

(......)