William Shakespeare
překlad: Josef Václav Sládek

ROMEO A JULIE
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Scena 4.

Ulice.

Vystoupí Benvolio a Mercutio.

 

Mer. Kde, u všech čertů, ten Romeo jest?

Což ani na noc domů nepřišel? 

Ben. Ne domů k otci; se sluhou jsem mluvil. 

Mer. Ta bledulová panna ledová,

ta Rosalina umučí ho tak,

že, věřte, přijde ještě o rozum.

Ben. Dnes Tybalt, Capuletův synovec,

mu poslal list do domu otcova. 

Mer. Toť vyzvání, –jak že tu stojím živ! 

Ben. Však mu Romeo odpoví. 

Mer. Odpovědít na list může každý, kdo umí psát.

Ben. Ne tak; – on odpoví pisálkovi toho listu, že, když strašen, není strašpytel.

Mer. Ach, ubohý Romeo jest už nebožtík! proklán černým okem bělostné dívčiny; střelen do ucha milostnou písničkou; a sám střed jeho srdce rozštěpen hrotem slepého hocha lučištníka: – a on že jest muž, jenž postaví se Tybaltovi?

Ben. Nu, – a kdo je ten Tybalt?

Mer. Něco víc, než sametový kocourek, to mi věř. Učiněný bohatýr v čestných obřadnostech. Bije se, jako ty zpíváš z not, drží takt, tempo a míru; dbá ti té nejmenší pausy: – jedna, dvě a třetí máš v prsou. Hotový řezník na hedvábné knoflíky; soubojník, soubojník! kavalír nejmodřejší krve, jenž ti první i druhou příčinu k souboji vysype z rukávu. Ah, toho nesmrtelného passado! toho punto reverso! toho »tu máš! «

Ben. Jak že?

Mer. Mor na ty potřeštěné, šeplavé, ulízané panáky, ty moderní raziče frásí! »Při sám bůh, výborné kordisko! – Znamenitý chlapík! – Výborná nevěstka!« –Aj, můj ty milý praděde, není-li to žalostno, že jsme sužováni těmi cizáckými mouchami, těmi módními hejsky, těmi »pardonnez-moi«, kteří tak dřepí na novotách, že si neumějí pohodlně usednout na starou lavici? O, těch jejich »bons«, těch jejich »bons« 

 

Vystoupí Romeo.

 

Ben. Tu jde Romeo, tu jde Romeo!

Mer. Bez mlíčí, jako sušený slaneček. Ó tělo, tělo, jak jsi rybou bylo učiněno! Teď je po uši v rýmech, v jakých Petrarka ploval. Laura byla proti jeho slečně pouhá kuchta; ano, ale měla přece jen lepšího milence, jenž o ní rýmoval. Dido byla běhna, Cleopatra cikánka, Helena a Hero děvečky a frejířky; Thisbe sic hezká modroočka, nebo tak něco, ale jinak k ničemu. Signor Romeo, bon jour! Tu máš francouzský pozdrav ke svým francouzským plundrám. Pěkný kousek jste nám to proved‘ dnes v noci.

Rom. Dobré jitro vám oběma. Jaký kousek jsem vám proveď?

Mer. Zlodějský kousek, pane, zlodějský; odkradl jste se; – chápeš?

Rom. Odpusť, dobrý Mercutio, měl jsem na starosti vážnou věc, a v případu takovém, jako můj, jest volno člověku, by se se na zdvořilosti trochu prohřešil.

Mer. To vlastně tolik, jako bys řekl, že u věci takové jest volno člověku se v kyčlích ohýbat. 

Rom. Ano, poklonami. 

Mer. Z míry dobrá trefa. 

Rom. Z míry dvorný výklad! 

Mer. Inu, vždyť jsem já učiněný květ dvornosti. 

Rom. Ano, povedený kvítek. 

Mer. Pravda.

Rom. Vyšitý jako ty květy na mých střevících; a k tomu podšitý.

Mer. Hezky řečeno; jen si ten vtip zachovej až do ošoumání svých střevíců; až se ti podešev prošlape, můžeš chodit po svém (...)

(......)