William Shakespeare
překlad: Josef Václav Sládek

ROMEO A JULIE
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Scena 3.

Cella bratra Lorenza.

Vystoupí bratr Lorenzo s košíčkem.

 

Lor. Na mračnou noc teď úsvit šedozraký 

se usmívá, a na východě mraky 

jsou pestrý pruhy světla; různostinné

tmy krok jak zpitý s cesty dnu se šine

a z pod žhoucího vozu Titanová.

Teď, okem hořícím než slunce znova

den potěší a vpije rosy chlad,

ten plný košík musím natrhat

škodného bejlí, květin vzácných k zdraví.

Zem, kteráž matkou přírody, též tmavý

jest její hrob; a totéž pohřebiště

jí rodným lůnem bývá zase příště;

a nás, tohoto lůna různé děti,

na jejím živném prsu vidět lpěti.

Z nich mnohé mnohé výbornosti mají

a každé nějakou, však jinou tají.

Ó veliká jest mocnost bylin všech

i kamenů v jich pravých vlastnostech!

Nic bídného tak není mezi všemi,

co zvláštní dobro neposkytá zemi;

a nic tak dobrého, co ve zlém díle

by nezvrhlo se od pravého cíle.

Ctnost sama, zneužita, spěje v hřích

a vada mnohdy k ctnosti v činech svých.

Ten kvítek zde pod útlou blankou svojí

jed ukrývá i sílu, která hojí: 

neb vůní všechny smysly svěže dráždí

a chutí hned i se srdcem je vraždí.

Dvé králů stále vede o ně spor

v lidstvu i květech: dobro a zlý vzdor;

a tam, kde opanuje horší vládce,

červ smrti shlodá květ i duši v krátce.

 

Vystoupí Romeo.

 

Rom. Zdrav Bůh! můj otče.

Lor. Benedicite!

Čí milé rty tak záhy zdravíte?

Můj mladý synu, neklidné jen nitro

tak časně dává lůžku »dobré jitro«.

Pod víčky kmetů starost sedá bděle,

a ta kde dlí, si spánek neustele;

leč jaré mládí, mozek nezoujatý

kde ulehnou, tam vládne spánek zlatý.

Též tvoje přivstání mi svědčí, synu,

že jakýs nepokoj má za příčinu,

a ne-li tak, tož pravdu bych as řek‘,

že náš Romeo nespal na dnešek. 

Rom. Toť pravda; sladší oddech měl dnes jiný. 

Lor. Bůh odpusť hříchy!-byl’s u Rosaliny? 

Rom. U Rosaliny, otče? – ne, to jméno

i s jeho strastmi jest již zapomněno. 

Lor. Toť hodný syn můj, kde’s však byl v ten čas?

Rom. Vše povím ti, než optáš se mne zas. 

Já hostem byl u nepřítele svého, 

tam náhle někdo zranil mne, já jeho; 

a poranění jeho, ránu moji 

tvá pomoc jen a svatý lék tvůj zhojí.

Věř, svatý muži, zášť mne neovládá, 

neb, o co já, též nepřítel můj žádá.

Lor. Mluv přímo, prostě; zpověď neurčitá 

též neurčité rozhřešení skytá.

Rom. Tož věz, že jest mi dražší všeho světa 

dceř sličná bohatého Capuleta; 

já jí, mně ona patří srdcem vzňatým; 

vše sloučeno, krom toho, sňatkem svatým 

co ty máš sloučit. Kdy a kde a jak 

jsme setkali se, zaslíbili tak, 

ti povím cestou; splň jen moje (...)

(......)