William Shakespeare
překlad: Josef Václav Sládek

ROMEO A JULIE
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

JEDNÁNÍ TŘETÍ.

Scena 1.

Náměstí.

Vystoupí Mercutio, Benvolio, Panoš a Sloužící.

 

Ben. Pojď domů, prosím tě, Mercutio, 

jest horký den a Capuleti venku; 

když potkáme je, šrůtce neujdem, 

neb v těchto parných dnech krev zbujná vře. 

Mer. Ty’s mi také jeden z těch ptáčků, kteří, jakmile zavadí o krčmu, praští mečem o stůl a vzkřiknou: »Dej Bůh, abych tě nepotřeboval! « a jak jim jedna neb dvě sklenice vstoupí do hlavy, tasí na krčmáře, kde toho věru nebylo potřebí. 

Ben. Já že jsem takový ptáček? 

Mer. Ticho, ticho; jsi na vlas takový horkokrevný Janek, jako kterýkoli v Itálii; tak popudlivý k prudkosti jako prudký k popudlivosti. 

Ben. A co dál?

Mer. Ano, kdybyste byli takoví dva, neměli bychom brzo žádného, protože by jeden druhému zakroutil krk. Ty! – aj, pustíš se do člověka, který má o chlup více, neb o chlup méně na bradě, než ty; ty se pustíš do člověka, jenž louská ořechy, bez jiné příčiny kromě té, že máš oči barvy lískové. Které oko, než takové, by si vyslídilo takový svár? Tvá hlava jest tak plna svárů, jako vejce plno žloutku a bílku, a přec ti už hlavu jako vejce na žmach potloukli pro samou svárlivost. Ty’s vyjel si na člověka, jenž na ulici zakašlal, protože ti zbudil psa ležícího na slunci. Nevypeskoval´s krejčího, protože si oblékl nový kabát před velkonoci? a jiného, protože si uvázal nové střevíce starou tkanicí? A ty mne budeš kantorovat, abych se uchránil svárů!

Ben. Kdybych byl já tak svárliv jako ty, nikdo by nepobloudil, kdo by si vzal pojistku na můj život na pět čtvrtí hodiny.

Mer. Nepobloudil; – bloudku!

 

Vystoupí Tybalt a jiní.

 

Ben. Mou hlavu na to, tu jdou Capuleti.

Mer. Mou patu na to, mně to lhostejno.

Tyb. Jen těsně za mnou; promluvím si s nimi. Dobrý den, páni! na slovo z vás jeden.

Mer. Z nás jeden, a jen na slovo? Něco k tomu přidejte; ať je to slovo a rána.

Tyb. I k tomu najdete mne hotova, pane, dáte-li mi příčinu.

Mer. Nemohl byste si‘ nějakou příčinu vzít, aniž bychom ji dali?

Tyb. Mercutio, ty a Romeo spolu hrajete – 

Mer. Hrajem? jak, děláš ty z nás muzikanty? A děláš-li z nás muzikanty, hled, abys neuslyšel zaskřípání! Zde můj šmytec; ten vás tančit naučí. U všech ďáblů, – hrajem!

Ben. Jsme na veřejné, živé ulici; 

buď uchylte se někam v ústraní, 

neb o svém sporu chladně promluvte, 

neb každý po svých rozejděte se. 

Zde oči všech se na vás dívají. 

Mer. Má každý oči, aby díval se; jen ať se dívají. Já nehnu se, ať komu líbí se, či nelíbí.

 

Vystoupí Romeo.

 

Tyb. Mír s vámi, pane; tady jest můj člověk. 

Mer. Ať visím, jestli vaši livrej má.

Jen napřed, pane, na soubojiště!

však půjde za vámi; v tom smyslu může

jej vaše Milost zvát svým člověkem. 

Tyb. Romeo, láska, kterou k tobě mám,

mi lepšího dát nemůž‘ výrazu

než toho, že jsi padouch. 

Rom. Tybalte,

ta příčina, jíž mám tě milovat, 

až příliš krotí hněv, jenž slušel by 

na taký pozdrav. – Nejsem padouchem; 

a tedy (...)

(......)