William Shakespeare
překlad: Josef Václav Sládek

ROMEO A JULIE
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Scena 2.

Zahrada Capuletova.

Vystoupí Julie.

 

Jul. V trysk, ohněnozí oři, dejte se 

k Phoebovu sídlu; taký vozotaj, 

jak Phaëton, by došlehal vás v západ 

a mžikem vyved´ oblačitou noc. 

Svou hustou oponu již rozestři, 

ó noci, oběť lásky světící, 

by uzamkly se oči zvědavců, 

a neviděn a slovem nestíhán 

Romeo vletěl v toto náručí

Na obřad lásky září milencům

jich vlastní krása; aneb slepá-li

jest láska, nejlíp k noci druží se.

Pojď, noci ctihodná, ty vážná paní,

vše černě oděná, a nauč mne,

jak prohravati ve hře vítězné,

kde v sázce dvojí čisté panictví.

Mou nezkrocenou krev, jež ve tvářích

mi tepe, černým pláštěm zakukli,

až plachá láska má se osmělí,

a všechno věrné lásky konání

mít bude jen za čirou nevinnost.

Pojď, noci, pojď! Romeo, pojď, dne v noci!

neb ležet budeš noci na křídlech

bělejší sněhu nově padlého

na týlu havrana. – Pojď, vlídná noci,

pojď láskyplná, černobrvá noci,

dej mi Romea! – i až umře kdys,

jej vezmouc, rozděl v malé hvězdičky,

a nebes tvář tak sličnou učiní,

že láskou k noci vzplane všechen svět,

skvělému slunci již se neklaně.

Ó, palác lásky zakoupila jsem,

leč v držení jsem ještě nevešla; 

a sama, ačkoliv jsem prodána,

jsem nepřevzata. Tak je zdlouhavý

ten den, jak děcku nedočkavému

noc bývá před nějakou slavností,

když nové šaty má a nositi 

jich nesmí. – Ó, zde chůva přichází 

a zprávy nese mi; a každý jazyk, 

Romeovo jen jméno vysloviv, 

mi zazní výmluvností nebeskou.

Vystoupí Chůva s provazovým žebříkem.

Nuž, chůvo, jaké zprávy? Co to neseš? 

Toť ony provazy, pro něž Romeo

tě poslal? 

Chůva. Ano, ano, provazy.

 

(Hodí je na zem.)

 

Jul. Ach, jaká zvěst? – co lomíš rukama? 

Chůva. Ó běda nám, je mrtev, mrtev, mrtev!

Jsme, slečno, ztraceny, jsme ztraceny.

Ach, žalný den! – je pryč, je zabit, mrtev. 

Jul. Zdaž nebe může být tak závistno? 

Chůva. Romeo může, nebe nikoliv. 

Romeo, ó Romeo! – kdož by byl 

cos takového pomyslil? – Romeo! 

Jul. Jaký’s to ďábel, že mne mučíš tak? 

tu trýzeň strašné peklo řvát by mělo. 

Romeo sám se zabil? řekni »ano<; – 

to pouhé slůvko prudčej‘ otráví, 

než baziliškův smrtonosný hled. 

Já nejsem já, když také »ano« jest, 

neb jsou-li ony oči zavřeny, 

jež přiměly tě, abys »ano« řekla.

Když zabit, řekni »ano«; – »ne«, když není,

ten hles se v blaho mé, neb v hoře změní. 

Chůva. Já ránu viděla, na vlastní oči

ji viděla, – Bůh nám buď milostiv! –

zde v jeho mužných prsou. Ubohé

to mrtvé tělo, tělo krvavé,

tak bledé, bledé, jako z popela,

vše krví zbroceno, vše ssedlou krví –

Já omdlela jsem při tom pohledu. 

Jul. Ó, pukni, ty mé srdce! – ubohé

ty zchudlé srdce, pukni v jeden ráz!

Vy oči do žaláře! abyste

již nikdy nespatřily svobody.

Ty nuzná hrstko země v zem se vrať;

zde ukonči své putování bědné

a klid s Romeem najdi v rakvi jedné! 

Chůva. Ó Tybalt, Tybalt, přítel (...)

(......)