William Shakespeare
překlad: Josef Václav Sládek

ROMEO A JULIE
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Scena 5. 

Capuletova zahrada.

Vystoupí Romeo a Julie nahoře u okna.

 

Jul. Chceš odejít? – den ještě daleký; 

to slavík byl, ne skřivan, jehož zpěv 

tvé úzkostlivé ucho proniknul. 

Co noc tam zpívá na tom granátu; 

věř, můj miláčku, že to slavík byl.

Rom. Ó, byl to skřivan, jitra hlasatel, 

ne slavík; milá, hleď, jak závistné 

ty pruhy vroubí mraky dělené 

tam na východě. Svíce noční shasly, 

a jasný den již stojí na špičkách 

na mhavých vrcholích. Buď odejdu 

a budu živ, neb zůstanu a zemru.

Jul. To není světlo denní, vím to, vím;

toť vzdušná zář, již slunce vydechlo, 

by pochodníkem byla ti v tu noc 

a svítila ti cestou do Mantovy; 

tož zůstaň, ještě jiti nemusíš.

Rom. Ať zajmou mne a na smrt vydají; 

jsem spokojen, když ty tak míti chceš. 

Ne, ona šedost není okem jitra, 

toť bledý odlesk čela Cynthie; 

a nebes klenutím to nezvoní 

nám skřivan vysoko tak nad hlavou. 

Než jít, chci zůstat, smrti málo váže; 

ta vítej mi! – neb Julie to káže. 

Jak jest, má duše? – mluvme, není den.

Jul. Ó jest, ó jest! –již chvátej, prchni jen!

toť skřivan hlaholí tak neladně,

do příkrých tónů míse zlozvuky.

Sic povídají, že prý skřivánek

tak sladce dělí svoje nápěvy;

však tento nikoliv, neb dělí nás.

A povídají, že prý skřivánek

si oči mění s hnusnou ropuchou. –

Ó kéž by také vyměnily hlas,

když náruč plaší z náruči, jak pěje,

a tebe odhání, den probouzeje.

Ó jdi, jeť stále více světla kol. 

Rom. Kol světlo, světlo! – tma a tma náš bol!

 

Vystoupí Chůva do komnaty.

 

Chůva. Slečno! 

Jul. Chůvo?

Chůva. Sem do pokoje k vám jde paní matka.

Den svítá; na pozoru mějte se. (Odejde.) 

Rom. Buď s bohem, s bohem! – ještě políbení, než sestoupím. (Sestoupí.) 

Jul. A tak’s mi odešel?

můj choti, milence, můj příteli!

Co den a hodinu mi zprávu dávej,

neb v jedné minutě jest mnoho dní.

Ó, tak-li čítat budu, sestárnu,

než, můj Romeo, zas tě uhlídám! 

Rom. Buď zdráva! každá příležitost blahá

ti přinese můj pozdrav, duše drahá. 

Jul. A myslíš-li, že kdy se opět sejdem? 

Rom. Ó zajisté! – a o všech těchto strastech

si jednou mile budem povídat. 

Jul. Ó Bože, v duši mám zlé tušení.

Mně zdá se, jak tě vidím dole teď,

jak byl bys na dně hrobu nebožtík; –

buď zrak mne klame, nebo jsi tak zbleď. 

Rom. Tvé líce, milená, jsou též tak bledý;

strast krev nám pije. – S bohem, s bohem tedy! (Odejde.) 

Jul. Ó štěstí, štěstí! všichni lidé zvou

tě nestálým. – Aj, jsi-li nestálé, 

co děláš s tím, jenž vzorem věrností?

Bud nestálým, ó štěstí, neboť potom,

jak doufám, dlouho mi jej nezdržíš,

a zpět ho pošleš. 

Hrab.Cap. (za scénou). Dcero, jsi již vzhůru? 

Jul. Kdo mne to volá? – jest to moje matka!

Tak dlouho nespí, či tak záhy vstala?

Co neobvyklého ji vede sem?

Vystoupí Hraběnka Capuletová.

Hrab. Cap. Nuž, Julie, jak jest?

Jul. Nedobře, máti.

(...)

(......)