William Shakespeare
překlad: Josef Václav Sládek

ROMEO A JULIE
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

JEDNÁNÍ ČTVRTÉ.

Scena 1.

Cella bratra Lorenza.

Vystoupí Lorenzo a Paris.

 

Lor. Že ve čtvrtek? – toť příliš krátký čas. 

Par. Můj otec Capulet chce tak to mít;

a nechvátám chvat jeho zdržovat. 

Lor. Vy říkáte, že dosud nevíte,

jak slečna smýšlí; to je křivá cesta;

to nemám rád. 

Par. Bez míry oplakává

smrt Tybaltovu; protož mluvil jsem

jen málo b lásce; neb Venuše

se neusmívá v domě slzavém.

Nuž, otec, vida nebezpečí v tom,

že přílišně se hoři oddává,

v své moudrosti chce sňatek urychlit,

by stavil jejích slzí potopu,

jež o samotě příliš k srdci brána 

se v společnosti muže utišit. 

Teď znáte toho spěchu příčinu. 

Lor. (stranou). Kéž neznal bych, proč zdržovat jej třeba!

(K Parisovi.) Hle, slečna k mojí celle přichází.

 

Vystoupí Julie.

 

Par. Toť pravé štěstí, slečno má a choti! 

Jul. Muž‘ být, až budu moci být vám chotí. 

Par. Tu možnost čtvrtek na jistotu změní. 

Jul. Co jisto, bude.

Lor. O tom pochyb není.

Par. Sem k otci přišla jste se vyzpovídat? 

Jul. Má odpověď by byla zpověď vám. 

Par. Jen rcete mu, že milujete mne.

Jul. Vám vyznám se, že jeho miluji. 

Par. A jemu jistě, mne že milujete. 

Jul. Tak učiním-li, cennější to bude

to stranou říci, než vám do tváře. 

Par. Tvář tvou, má duše, slzy zmučily. 

Jul. V tom slzy měly malé vítězství;

neb nevzhledná již byla před nimi. 

Par. Tak mluvíš-li, víc ublížila’s jí

než slzy tvoje. 

Jul. Není pomluvou,

co pravda jest; a co jsem pověděla,

jsem sama sobě řekla do tváře. 

Par. To má je tvář a pomluvila’s ji.

Jul. I to můž‘ být, neb není více má. 

Zda, otče duchovní, teď máte kdy? – 

neb snad mám přijíti až k nešporám? 

Lor. Mám, vážná dcero, pokdy právě teď. 

Vy, pane hrabě, račte dovolit, 

abychom chvíli sami zůstali. 

Par. Bůh uchovej, bych rušil pobožnost! 

Budoucí čtvrtek přijdu, Julie, 

vás časně zbudit. S bohem do těch čas; 

a přijměte to svaté políbení. (Odejde.) 

Jul. Ó zamkni dvéře; pak se vyplač se mnou. –

Jest po naději, léku, pomoci! 

Lor. Ach, Julie, tvůj zármutek již znám, a div že smyslů mne to nezbaví. Jak slyším, na budoucí čtvrtek máš být provdána za toho hraběte, a ničím se to nedá odročit. 

Jul. Můj otče, neříkej, že’s doslech‘ to, 

když říc´ ti nelze, jak to překazit. 

Tvá moudrost nemůže-li pomoci, 

pak nazvi moudrým rozhodnutí mé, 

a tento nůž mi pomoc zjedná hned. 

Bůh spojil srdce mé s Romeovým, 

ty, naše ruce; a než ruka ta, 

již ty jsi spečetil Romeově, 

by jiné smlouvě dala stvrzení, 

neb než by zrádnou vzpourou odpadlo 

mé věrné srdce k jinému, ta dýka 

i srdce mé i ruku zabije. 

A proto z dlouhé zkušenosti své 

hned poskytni mi radu; aneb viz, 

jak mezi hořem nejvyšším a mnou 

mi soudcem bude nůž ten krvavý, 

a rozhodne, co moc tvých let a věd 

k čestnému konci přivést nemohla. 

Mluv, rychle mluv, neb smrt mi bude vděk 

(...)

(......)