William Shakespeare
překlad: Josef Václav Sládek

ROMEO A JULIE
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Scena 5. 

Juliina ložnice.

Vystoupí Chůva.

 

Chůva. Hej, slečno, slečinko! – Hej, Julie! 

Spí, jako by ji hodil do vody. 

Mé děvče, beruško! – tak lenošit! 

Hej, srdečko, mé zlato, nevěsto!

Jak? ani hlesu? Spaní takové

už za groš stojí. Jenom vyspěte

se na týden; neb věru, příští noc

pan hrabě Paris na to vyspí se,

by spánek váš byl krátký. Odpusť Bůh

a všichni svatí, jak to zdravě spí!

Však přec ji musím zbudit. Slečno, slečno!

Ať vás jen hrabě v lůžku dopadne,

ten si vás vyburcuje. Nemyslíte?

(Odhrne záclonu.) 

Jak, – ustrojena, v šatech! a zas lehla! 

Teď už vás musím zbudit. Slečno, slečno! 

Óběda! Pomoc, slečinka je mrtva! 

Ach nastojte, že jsem se zrodila! 

Hej, octa, octa! Pane, milostpaní!

 

Vystoupí Hraběnka Capuletova. 

 

Hrab. Cap. Jaký to povyk? 

Chůva. Přežalostný den!

Hrab. Cap. Co děje se?

Chůva. Hle, hle! – ó hrůzný den!

Hrab. Cap. O běda! – dítě mé, můj živote!

vstaň, oči otevři, sic umru s tebou.

Ach, pomoc, zavolejte o pomoc!

 

Vystoupí Capulet.

 

Cap. Toť hanba, že tak dlouho meškáte; 

přiveďte Julii; jeť ženich zde.

Chůva. Je mrtva, nebožka, je mrtva, běda! 

Hrab. Cap. Ach běda, mrtva, mrtva, mrtva jest 

Cap. Ha! chci ji vidět! – Běda! – studená!

krev usedlá a údy ztrnulé;

ty rty již dávno život opustil.

Smrt leží na ní předčasný jak mráz

na nejsličnější polní květině. 

Chůva. Ó žalný den! 

Hrab. Cap. Ó strastná hodino!

Cap. Smrt, jež ji vzala, chtíc, bych naříkal,

mi jazyk víže, odjímá mi řeč.

 

Vystoupí Bratr Lorenzo, Paris a Hudebníci. 

 

Lor. Nuž pojďte, pojďte; – zdali nevěsta

již hotova jest jiti k oltáři? 

Cap. Jít hotova, však nevrátí se již.

Ó synu, noc před svatebním tvým dnem

smrt spala s ženou tvou. Tam leží ti,

květ, v jejích loktech květu zbavený.

Smrt jest mým zetěm, smrt mým dědicem;

mou dceř si vzala, a já umru též

a vše jí nechám; život, statky, vše

jen smrti náleží.

Par. Tak dlouho-li

jsem prahnul spatřit jitra toho tvář,

a takový mi pohled podává? 

Hrab. Cap. Ó kletý, bědný, krutý, mrzký den!

mžik nejtrudnější, jejž kdy viděl čas 

na trvalé své pouti klopotné! 

Jen jedno dítě, drahé, ubohé, 

jen jediné, jen jedno stvoření 

mít v světě k útěše a radosti, – 

a krutá smrt i to mi vyrvala! 

Chůva. Ó běda! žalný, žalný, žalný den! 

den nejnešťastnější, den nejkrutější, 

jejž kdy jsem na své oči spatřila! 

Ó den, ó den, ó den, ó mrzký den! 

tak černý den až dosud nespatřen. – 

Ó žaluplný, žaluplný den! 

Par. Tak zklamán, rozveden, dán křivdě v lup, 

tak usouzen a ubit! Ohavná 

ty smrti, tebou zrádně oklamán, 

tvou krutostí tak zcela zahuben! 

Ó lásko, žití! – ne, –jen lásko v smrti! 

Cap. Tak zhrzen, zkormoucen a nenáviděn, 

tak mučen, zabíjen! Ó neblahá 

ty chvíle, proč jsi přišla právě teď 

nám vraždit, vraždit naše slavnosti? 

Ó dítě, dítě! – duše má, mé (...)

(......)