William Shakespeare
překlad: Josef Václav Sládek

ROMEO A JULIE
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Scena 3.

Hřbitov; na něm hrobka Gapuletův.

Vystoupí Paris a jeho Panoš nesa květiny a pochodeň.

 

Par. Svou pochodeň mi dej a vzdal se, hochu; 

ne, – shasni ji, neb nechci viděn být. 

Tam pod tis ulehni a přilož ucho 

na dutou zem; tak noha nevstoupí 

sem na hřbitov, jenž kyprý, nepevný 

jest od hrobů, – bys toho nezaslech‘. 

A uslyšíš-li něco, zahvízdni 

mi na znamení, že se někdo blíží. 

Dej kvítí sem; jdi, udělej, co říkám.

Pan. (stranou). Až na mne hrůza jde, tak o samotě

zde na hřbitově stát; však zkusím to. (Odstoupí.)

Par. Na lůžko svatební ti sypu kvítí,

o něžný květe, v prachu, pod kameny; 

co noc tě vonnou rosou budu myti, 

neb slzami, jež steskem vycezeny. 

Tu oběť květů každou noc chci dávat 

zde na tvůj hrob a tebe oplakávat.

 

(Panoš zahvízdne.)

  

Hoch dává výstrahu, cos blíží se. 

Čí kletá noha jde sem v noci tmavé, 

by rušila ten obřad lásky pravé? 

Jak, s pochodní! – Teď na mžik skryj mne, noci! (Odstoupí.)

 

Vystoupí Romeo a Baltazar s pochodní, motykou atd.

 

Rom. Tu motyku mi dej a páčidlo. 

Zde vezmi tento list a časně ráno

hleď, bys jej mému otci odevzdal.

Sem pochodeň; a život-li ti milý,

ať uslyšíš, neb vidíš cokoliv,

stůj opodál a neruš mne v mém díle.

Do toho lůžka smrti vstupuji,

bych spatřil tvář své choti; především

však proto, s mrtvého bych prstu sjal

jí drahocenný prsten, kteréhož

mi zapotřebí k věci převážné.

Jdi, vzdal se; kdybys ale zvědavě

chtěl pátrat, co tu dále konat chci,

jak nebe nade mnou, kloub za kloubem

tvé tělo rozsápu a rozmetám

tvé údy po hřbitově hladovém.

Ten čas i záměr můj jsou strašlivý

a lítější a neúprosnější,

než lační tygři, nebo řvoucí moře. 

Bal. Již, pane, jdu, a nebudu vás rušit. 

Rom. Tak svoje přátelství mi osvědčíš;

zde, vezmi to, a nadál šťastně žij;

buď zdráv, můj milý brachu.

Bal. (stranou). A přece jen se tady schovám kdesi,

neb jeho vzhled i záměry mne děsí.

 

(Odstoupí.)

 

Rom. Ty tlamo ohavná, ty jícne smrti,

jenž zhltil drobtu země nejdražší,

tak otvírám tvé shnilé čelisti,

bych na vzdory tě přecpal ještě víc! 

 

(Vypáčí hrobku.)

 

Par. To je ten zpupný Montek vyhnaný,

jenž zabil bratrance mé nevěsty;

– žal nad tím prý to krásné stvoření

sklál do hrobu; – a tady přichází,

by hanebně i mrtvé potupil.

Však chopím se ho.

 

(Vystoupí.)

 

Ustaň v bezbožném

svém díle, zlotřilý ty Monteku!

Což může pomsta dále jít, než smrt?

Stůj, kletý lotře, jsi můj zajatec;

pojď za mnou, poslechni, neb musíš zemřít. 

Rom. To věru musím; proto přišel jsem.

Však, dobrý mladý muži, zoufalce

dál nepokoušej, prchni, nech mne být;

těch mrtvých pomni zde, ať zděsí tě.

Hřích nový, – mladý muži, prosím tě, –

mi nehrň na hlavu, můj budě hněv.

Ó jdi! – Bůh svědkem, že tě miluji 

víc nežli sebe, neboť na hřbitov

jsem přišel proti sobě ozbrojen.

Jdi, nemeškej, a (...)

(......)