William Shakespeare
překlad: Josef Václav Sládek

SEN NOCI SVATOJÁNSKÉ
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

JEDNÁNÍ TŘETÍ

Scéna 1.

Týž les. – Titanie spí.

Vystoupí Kdoulička, Švihlík, Klubko, Pískálek, Čenich a Hladomor.

KLUB.: Jsme všichni pohromadě?

KDOUL.: Jako na zavolání. – A tady je ku podivu příhodné místečko pro naši zkoušku. Ten zelený trávník bude naše jeviště; to hlohové křoví naše oblékárna; a provedeme to v aktýrování zrovna tak, jako před vévodou.

KLUB.: Petře Kdouličko. –

KDOUL.: Co si přeješ, ty mé lamželezo, Klubko?

KLUB.: Jsou věci v té komedii Pyramus a Thisbe, které se jaktěživy líbit nebudou. Předně musí Pyramus vytáhnout meč, aby se zavraždil; a to paničky nesnesou. Co tomu říkáte?

ČEN.: Ty má rodičko! – to je povážlivá obava.

HLAD.: Myslím, že bude třeba to zavraždění nechat, až bude po všem.

KLUB.: Ani co by za nehet vlezlo. – Mám nápad. kterým se to všecko spraví. Napište mi proslov; a v tom proslovu ať se jako napoví, že svými meči nikomu nechceme ublížit a že Pyramus do opravdy zavražděn není. A pro ještě větší jistotu jim řekněte, že já, Pyramus, nejsem Pyramus, ale Klubko, tkadlec: to je zbaví všeho strachu.

KDOUL.: Dobrá, takový proslov si opatříme; a musí to být jako taková písnička, – osm not nahoru a šest dolů.

KLUB.: Ne, dvě noty přidejte: osm nahoru a osm dolů.

ČEN.: Nebudou paničky mít strach z toho lva?

HLAD.: Jářku, toho se bojím.

KLUB.: Sousedé, to si všichni dobře rozvažte. Přivésti – buď nám pánbůh milostiv! – lva mezi paničky, to je ukrutně strašná věc; neboť není strašlivější drůbeže než takový živý lev; a to bychom se měli míti na pozoru.

ČEN.: Tedy ať jim ještě jeden proslov poví, že to není lev.

KLUB.: Tak, tak! – A ohlásit se musí, jak mu říkají; a půl jeho tváře musí být vidět krkem toho lva; a on sám ať mluví tím krkem a řekne takto, nebo jinak s tímtéž defektem: – »Paničky« –aneb »krásné paničky,« – »já bych vás žádal« – anebo »já bych vás prosil« – anebo »já bych vás zapřísahal, abyste neměly strach a netřásly se. – Můj život za váš! – Myslíte-li, že sem přicházím jako lev, musel bych splakat nad svým vlastním životem. – Ne, já nejsem žádný takový tvor; já jsem člověk jako každý jiný člověk.« – A teď ať jim řekne svoje jméno a poví jim bez obalu, že je Švihlík, truhlař.

KDOUL.: Dobrá, tak to půjde. – Ale jsou tu ještě dva tvrdé oříšky; a první jest, jak dostaneme to měsíční světlo do pokoje; neboť, jak víte, Pyramus a Thisbe sejdou se při měsíčku.

ŠVIH.: Svítí měsíc v tu noc, co budeme hrát svůj kus?

KLUB.: Kalendář sem! kalendář! Podívejte se do kalendáře. Hledejte měsíc, hledejte měsíček!

KDOUL.: Ano, svítí v tu noc.

KLUB.: Tak tedy můžete nechat otevřenu jednu okenici velkého okna v pokoji, kde budeme hrát, a měsíc může tou okenicí svítit.

KDOUL.: Pravda. – Anebo ať jeden přijde s roštím a lucernou a řekne, že přichází disfigurovat čili představovat osobu měsíčka. – Potom jest ještě jedna věc: v tom velkém pokoji potřebujeme zeď; neboť Pyramus a Thisbe, jak ta historie vypravuje, hovoří spolu skulinou zdi.

ČEN.: Takovou zeď mi tam (...)

(......)