William Shakespeare
překlad: Josef Václav Sládek

VEČER TŘÍKRÁLOVÝ
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Scéna čtvrtá

Zahrada Oliviina.

(Vystoupí OLIVIE a MARIE.)

OLIVIE: Já za ním poslala; a že prý přijde. –
Jak mám jej uctít? Čím jej obdařit?
Neb mládí možno častěj zakoupit
než uprosit a získat na úvěr.
Však dosti; – mluvím příliš hlasitě. –
Kde jest Malvolio? – On vážný, dvorný,
v mém osudu se hodí za sluhu.
Kde jest Malvolio?

MARIE: Jde, slečno, sem; ale přepodivně si vede. Je, slečno, jistě ďáblem posedlý.

OLIVIE: Jak? Co se děje? Zuří?

MARIE: Ne, slečno, on se pořád jen usmívá. Nejlépe, abyste se ráčila opatřit nějakou stráží, kdyby sem přisel, neboť ten člověk se opravdu minul rozumu.

OLIVIE: Jdi pro něj.

(Odejde Marie.)

Šílím jako on; ba vskutku,
když smíchem tak se šílí jako v smutku.

(Vrátí se MARIE s MALVOLIEM.)

Jak jest, Malvolio?

MALVOLIO: Spanilá slečno, he he.

OLIVIE: Ty usmíváš se. Pro vážnou věc jsem tě dala zavolat.

MALVOLIO: Vážnou, slečno? Zvážnět bych mohl já; zaráží mi to trochu krev, ty podvazky křížem. Ale co na tom? Líbí-li se to očím jediné, jest to u mne jako v té tuze pravdivé znělce: „Jedné se líbit jest se líbit všem.“

OLIVIE: Jak to mluvíš, člověče? Co se ti stalo?

MALVOLIO: Má mysl není tak černá, jakkoliv jsou žlutá má lýtka. – Dostalo se to do rukou a rozkazů bude uposlechnuto. Myslím, že známe tu líbeznou římskou ručku.

OLIVIE: Nechceš na lože, Malvolio?

MALVOLIO: Na lože! Ano, zlatoušku, a přijdu k tobě.

OLIVIE: Pomoz ti Bůh! Proč se tak usmíváš a pořád rukou posíláš hubičky?

MARIE: Jak je ti, Malvolio?

MALVOLIO: Rádi se optali; tak; slavíci odpovídají kavkám.

MARIE: Co chodíte s tak směšnou troufalostí před milostivou slečnu?

MALVOLIO: „Nelekej se velikosti.“ – To bylo dobře napsáno.

OLIVIE: Co tím myslíš, Malvolio?

MALVOLIO: „Někteří se velcí narodí –“

OLIVIE: Jak? –

MALVOLIO: „Jiní si velkosti dobudou –“

OLIVIE: Co to mluvíš?

MALVOLIO: „A jiným se velkost musí vnutit –“

OLIVIE: Ať pozdraví tě nebesa!

MALVOLIO: „Rozpomeň se, kdo chválil tvé žluté punčochy –“

OLIVIE: Tvé žluté punčochy!

MALVOLIO: „A přál si, abys vždycky nosil podvazky křížem –“

OLIVIE: Podvazky křížem!

MALVOLIO: „Jen dál! – Štěstí máš na dlani, přeješ-li si toho.“

OLIVIE: Já štěstí na dlani?

MALVOLIO: „Když ne, zůstaň si navždy duší služebnou.“

OLIVIE: Ne, to už je věru pominutí se z letního úpalu!

(Vystoupí SLOUŽÍCÍ.)

SLOUŽÍCÍ: Slečno, ten mladý šlechtic od hraběte Orsina je zde; jen stěží jsem ho přemluvil, aby se vrátil. Čeká, co Vaše Vzácnost ráčí poroučet.

OLIVIE: Že přijdu.

(Odejde sloužící.)

Milá Marie, ať se mi dá pozor na toho bracha. Kde je strýc Tobiáš? – Ať několik mých lidí má zvláštní péči o něho. Půl svého věna bych za to nevzala, kdyby se mu něco zlého přihodilo.

(Odejdou Olivie a Marie.)

MALVOLIO: Ó, ho! – tak ty ke mně rejduješ! – Nikdo menší než pan Tobiáš má dávat pozor na mne! To se přímo s listem srovnává. Naschvál ho sem posílá, abych byl naň nepřívětivý, neboť mne v tom psaní k tomu vybízí: „Buď (...)

(......)