William Shakespeare
překlad: Josef Václav Sládek

VEČER TŘÍKRÁLOVÝ
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Scéna druhá

V domě Oliviině.

(Vystoupí MARIE a ŠAŠEK.)

MARIE: Zde, prosím tě, vezmi na sebe ten hábit a ty vousy; ať myslí, že jsi ctihodný pan farář Topas. Dělej, já zatím zavolám pana Tobiáše.

(Odejde.)

ŠAŠEK: Dobrá, obleku to a budu se v tom přetvařovat a přál bych si, abych byl první, jenž se kdy přetvařoval v takovém šatu. Nejsem dost vytáhlý, abych ten úřad se ctí zastával, ani dost vychrtlý, aby mne považovali za pravého učence, ale řekne-li se o člověku, že je poctivec a dobrý hospodář, platí to zrovna tolik, jako řekne-li se, že je muž rozvážný a velký učenec. Zde jsou moji kumpáni.

(Vystoupí PAN TOBIÁŠ a MARIE.)

PAN TOBIÁŠ: Pozdrav tě Jupiter, pane faráři!

ŠAŠEK: Bonos dies, pane Tobiáši; neboť jako ten starý pražský poustevník, jenž nikdy neviděl péro ani inkoust, velmi vtipně řekl neteři krále Gorboduka: „To, co jest, jest,“ – tak já, jsa panem farářem, jsem panem farářem, neboť co jiného jest „to“ než „to“ a „jest“ než „jest“?

PAN TOBIÁŠ: Na něj, pane Topase!

ŠAŠEK: Hej ho! povídám. Pokoj tomuto vězení.

PAN TOBIÁŠ: Ten šibal to výborně napodobí; – vyskákaný šibal.

Malvolio (zavřen vedle): Kdo to volá?

ŠAŠEK: Ctihodný pan Topas, farář, jenž přichází navštívit posedlého Malvolia.

MALVOLIO: Pane Topase, pane Topase, milý, ctihodný pane Topase, dojděte k milostivé slečně.

ŠAŠEK: Ven, arciďáble! Jak lomcuješ tím člověkem! Mluvíš ty jen o slečnách?

PAN TOBIÁŠ: Dobře řečeno, pane faráři.

MALVOLIO: Pane Topase, nikdy se člověku tak nekřivdilo. Milý pane Topase, nemyslete, že jsem pomaten. Zavřeli mne zde do ohavné tmy.

ŠAŠEK: Fuj, nectný satane! Dávám ti jména nejmírnější, neboť jsem z těch vlídných lidí, kteří se i k dáblu chovají zdvořile. Povídáš ty, že ten příbytek je tmavý?

MALVOLIO: Jako peklo, pane Topase.

ŠAŠEK: Aj, má okna v arkýřích tak světlá jako zazděné střílny a ochozy k jihoseveru, tak skvoucí jako dřevo ebenové; a přece si stěžuješ na zatemnělost?

MALVOLIO: Nejsem šílen, pane Topase; povídám vám, to doupě je tmavé.

ŠAŠEK: Jsi na omylu, šílenče! Jářku, není temnoty krom nevědomosti, v které bloudíš víc než Egypťané ve svých mlžinách.

MALVOLIO: Povídám, ta komora je tmavá jako nevědomost, byť nevědomost byla tak tmavá jako peklo samo; a povídám, že nikdy nebyl člověk tak týrán. Nejsem více pomaten, než jste vy; zkuste to nějakou souvislou otázkou.

ŠAŠEK: Jaké jest mínění Pythagorovo o pernaté zvěři?

MALVOLIO: Že duše naší babičky možná přebývá v ptáku.

ŠAŠEK: Co soudíš o tom mínění?

MALVOLIO: Soudím povznešeně o duši a nikterak jeho mínění neschvaluji.

ŠAŠEK: Měj se dobře! Setrvej dále v temnosti. Dříve ty uvěříš mínění Pythagorovu, než já ti přiznám rozum. A boj se zabíti sluku, abys nezbavil domova duši své báby. Měj se dobře.

MALVOLIO: Pane Topase, pane Topase!

PAN TOBIÁŠ: Můj nejzlatější pane Topase.

ŠAŠEK: Ano, plovu v každém proudu.

MARIE: Tos mohl provésti také bez hábitu a vousů; on tě nevidí.

PAN TOBIÁŠ: Teď vlastním hlasem na něho, a (...)

(......)