William Shakespeare
překlad: Josef Václav Sládek

VEČER TŘÍKRÁLOVÝ
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Scéna třetí

V domě Oliviině.

(Vystoupí PAN TOBIÁŠ a PAN ONDŘEJ.)

PAN TOBIÁŠ: Pojď sem, pane Ondřeji: nebýt po půlnoci v posteli znamená tolik jako být časně vzhůru; a diluculo surgere, jak víš…

PAN ONDŘEJ: Na mou duši, to nevím; ale vím, že být pozdě vzhůru jest být pozdě vzhůru.

PAN TOBIÁŠ: Chybný závěrek, tak mi protivný jako prázdná konvice. Býti po půlnoci vzhůru a pak jít spat jest časně; a tedy po půlnoci jít spat znamená lehnout si časně. Cožpak se naše živobytí neskládá ze čtyř živlů.

PAN ONDŘEJ: Opravdu, tak povídají; ale já myslím, že se skládá z jídla a pití.

PAN TOBIÁŠ: Tys hlava učená; tedy jezme a pijme. Jářku, Marjánko! Bandasku vína!

(Vystoupí ŠAŠEK.)

PAN ONDŘEJ: Zde máme šaška, věru je to on.

ŠAŠEK: Nu co, má srdečka! Neviděli jste nikdy hospodský štít U tří Janků?

PAN TOBIÁŠ: Tys utek z něho, osle; buď vítán. A teď si zanotujem písničku.

PAN ONDŘEJ: Na mou věru, šašek má výborné plíce. Čtyřicet šilinků bych za to dal, kdybych měl taková lýtka a tak líbezný, zpěvný hlas jako ten blázen. Jen co pravda, to byla rozkošná švanda včera večer, kdyžs mluvil o Pigrogromitusovi a Vapianech, jak přecházeli rovník na Queubusu; znamenité, povídám. Poslal jsem ti dvacetník pro tvou křehotinku; dostals jej?

ŠAŠEK: Schoval jsem tvou štědrotu do kapsy; neboť Malvoliův nos není bičiště; moje velitelka má bělostnou ručku a Myrmidoni nejsou krčmy.

PAN ONDŘEJ: Výborně! Tam je venkoncem přec jenom nejveseleji. A nyní písničku.

PAN TOBIÁŠ: Tak začni; zde máš dvacetník; zpívej.

PAN ONDŘEJ: A zde je šesták také ode mne; když rytíř dá šesták…

ŠAŠEK: Chcete píseň milostnou nebo píseň o zachovalém životě?

PAN TOBIÁŠ: Milostnou, milostnou.

PAN ONDŘEJ: Tak tak; ďas vezmi zachovalost.

ŠAŠEK (zpívá): Kam, dívko má, tvá chůze splývá?
Ó, stůj a slyš! Zde zvučně zpívá
a tiše zas tvůj milenec.
Ó, zdrž ty svoje krůčky laní;
že cíl všech cest je milování,
ví každý moudrý mládenec.

PAN ONDŘEJ: Znamenitě, na mou věru!

PAN TOBIÁŠ: Dobře, dobře!

Šašek (zpívá): Čas příští lásce málo přeje;
kdo raduje se, hned se směje;
co zítřek nese, netušíš.
A odkládáš-li, co je za to?
Pojď zhubičkuj mne, moje zlato,
neb mladost prchne, sotva zvíš.

PAN ONDŘEJ: Medově sladký hlas, jako že jsem opravdový rytíř!

PAN TOBIÁŠ: A dojemný.

PAN ONDŘEJ: Líbezně tklivý; člověk pohnutím až načichne.

PAN TOBIÁŠ: Obzvláště poslouchá-li nosem. Ale nemáme roztancovat oblohu? Nemáme vzbudit noční sovu kostelní písničkou, která vysouká tři duše z jednoho zbožného tkalce? – Nemáme to udělat?

PAN ONDŘEJ: Spusťme, máte-li mne rád; jsem čertův chlapík v zpěvu kostelním.

ŠAŠEK: U všech rohatých, pane, pozor na čerta: ať vám při tom jednou hrdlo nestiskne.

PAN ONDŘEJ: Pravda, pravda. – Nu, začněme třeba písní „Mlč, ty
lotře“.

ŠAŠEK: „Mlč, ty lotře“, rytíři? To bych tě musel v té písni nazývat
lotrem, rytíři.

PAN ONDŘEJ: Není to ponejprv, co mne někdo musel nazvat lotrem. Spusť, šašku; začíná to: „Mlč…“

(...)

(......)