William Shakespeare
překlad: Josef Václav Sládek

JAK SE VÁM LÍBÍ
kompletní kniha, e-book

Nové Literární doupě!

Literární doupě bylo modernizováno a přechází pod novou doménu literdo.com!.

Nový web LD vám přínáší ještě více knih s možností výhodného stahování většího množství e-knih podle vlastního výběru (tedy nejen jednotlivých knih nebo balíčků podle autorů) ve formátech ePub , PDF  a MOBI.

 Přejít na nový web Literární doupě

 

Scena 3.

Les.

Vystoupí Prubík a Audrey, Jaques v pozadí.

PRUBÍK: Rychle, milá Audrey, pojď; přiženu ti sem tvé stádo koz, Audrey: Nu, což, Audrey? jsem dosud ten pravý? – a jsi spokojena s mou prostou fysiognomií?

AUDREY: S vaší fysiognomií! – pomoz pán Bůh, co je to fysiognomie?

PRUBÍK: Hodím se zde k tobě a tvým kůzlatům zrovna tak jako nejkozlovitější ze všech básníků, poctivý Ovid, když se vyskyt’ mezi Skyty.

JAQ. (stranou): O učenosti špatně ubytovaná; – hůře než Jupiter v doškovém baráku!

PRUBÍK: Když nelze rozuměti veršům člověka, a důvtip člověka není podporován bystrým dítětem, rozumem, porazí to člověka víc, než velký účet v nuzném pokoji. Ba ano, chtěl bych, aby tě bohové byli stvořili poetickou.

AUDREY: Nevím, co to jest, „poetickou“. Je to počestné skutkem i slovem? – je to věc opravdová?

PRUBÍK: To věru není; neboť nejpravější poesie má největší obrazotvornost; zamilovaní rádi básní a může se říci, že co v básni přísahají, jako milenci jen si vybásňují.

AUDREY: Přejete si tedy, aby mne bohové byli učinili poetickou?

PRUBÍK: Opravdu si toho přeji, neboť mi přísaháš, žes počestná. Nuže kdybys byla poetkou, mohl bych se nadíti, že si to jen představuješ.

AUDREY: Což byste nechtěl, abych byla počestná?

PRUBÍK: Věru nechtěl, leda bys byla škaredá; neboť počestnost spojena s krásou jest jako medová omáčka k cukru.

JAQ. (stranou): Obsažný blázen!

AUDREY: Dobrá, nejsem hezká, a proto bohy prosím, aby mne zachovali počestnou.

PRUBÍK: Máš pravdu; hodit poctivost na nějakou ošklivou cáru bylo by jako dávat dobré jídlo na nečistou mísu.

AUDREY: Já nejsem cára, ačkoliv děkuji bohům, že jsem ošklivá.

PRUBÍK: Tedy chvála bohům za tvou ošklivost; ucáranost snad přijde později. Ale, ať tomu jakkoliv, chci si tě vzít a proto byl jsem u ctihodného Olivera Písmokaza, faráře v nejbližší vsi, a ten mi slíbil, že přijde sem do lesa a óddá nás.

 JAQ. (stranou): Na to setkání bych se rád podíval.

AUDREY: Dobře; bohové nám dejte štěstí!

PRUBÍK: Amen. Muž bázlivého srdce by se snad při tomto odvážném kousku zarazil, neboť nemáme zde kostela kromě lesa, aniž zbožné obce, kromě paroháčů. Ale co na tom. Jen srdnatost! Parohy jsou sice nenáviděny, ale jsou nutny. Říkávají: „Mnohý člověk neví, kde končí jeho majetek“, dobrá; – mnohý člověk má řádné parohy a nedohlédne jejich konců. Nu, pocházejí z věna jeho ženy; nenasadil si je sám. Parohy? – žeť - A že je nosí jen chudáci? Ne tak; – nejušlechtilejší jelen má je tak veliké jako vychudlý. Jest, tedy blahoslaven člověk svobodný? Nikoliv, jako město hrazené má větší cenu než vesnice, tak jest čelo ženatého muže ctihodnější (...)

(......)